All or Nothing

25. května 2013 v 8:59 | Kris |  Narry

All or Nothing
By Kris
Warning: 11+
Ach, ano, jsem tady s další jednodílovkou, tentokrát je věnována Lee, protože...holka, ty jsi prostě úžasná! Vždycky za mnou stojíš a já si toho nesmírně vážím, opravdu! Mám Tě strašně moc ráda a a tamtu odpoledku nikdy nezapomenu, zachránilas mě! :') Snad si to užiješ :'33 Ale...není to moc dobré, je to strašné klišé....
Dále chci strašně poděkovat MiSSi a Dixi, MiSSi za přenááááááádherný obrázek a Dix za radu :'333 Děkuju vám :**
Jinak, nemám teď zrovna nejlepší období, ale budu se snažit :')
A ještě něco...ano, shippuju gaye! A pokud vám to někomu přijde nechutné, tak to nečtěte, ale já....prostě mi nevadí, okay?
Grrr, doufám, že tohle byla moje poslední Narryovka -_- :'DD
A...DEAJ má menší pauzu, Kris je moc líná -_-



"No tak, Nialle. Už budeš skoro dole!" Zakřičel chlapec, který byl jen o pár měsíců mlasdší než ten, jenž stál ještě v půli kopce a za boha nemohl dolů. Harry ho zezdola navigoval, ale nevypadalo to tak, že by to pomáhalo.
"Tobě se to lehko řekne, Harry!" Zaskučel Niall a ještě více křečovitě stiskl kmen stromu, dubu, kterého se delší dobu držel.
"Nebo se pusť a seběhni to dolů, chytim Tě!" Stále křičel, aby ho Niall dostatečně slyšel, ale v jeho hlase byl slyšet i jistý výsměch. Což Nialla samozřejmě naštvalo.
"Ještě si z toho dělej srandu!" Křikl zoufale. Opravdu měl strach, takovéto túry po kopcích a horách nejsou nic pro něj. Ani nechápal, proč k tomuhle vlastně svolil. Ach, jistě, protože jej Harry tak krásně přemlouval a on má pro něj slabost.
Harry se ještě jednou zasmál a potom nabral rychlost, aby se dostal za ním. Byl u něho tak do dvou minut, přesto se Niall nehnul ani o píď.
"No tak, Ni. Chyť se mě, ano? Neboj, nenechám Tě spadnout. Nikdy," mírně se usmál a opatrně vzal jeho ruku, která se do té chvíle ještě držela stromu, vzal jeho ruku, která se do té chvíle ještě držela stromu a vmáčkl ji do té své. Potom vzal i jeho druhou a opatrně začali scházet ten zbytek, co jim ještě zbýval.
Celou dobu se Harry pousmíval, přišel mu ten Niallův strach nesmírně roztomilý. Vlastně, na Niallovi mu přišlo roztomilé asi vše.
Statečně se vyhýbali všem kořenům stromů, kamenům i kamínkům a všem zrádným šiškám.
Jakmile se ocitli na zemi, která Niallovi nepřipomínala kopec, svalil se po zádech do trávy. Přestože už bylo šero a mohl leccos přehlédnout, padl pouze do mokré trávy. Tu mokrost přes černou nepromokavou bundu samozřejmě necítil.
Harry se nad Niallovým chováním pobaveně zasmál a sledoval leprikonka, jenž měl zavřená očka a na tváři blažený úsměv. Tomu bylo krásně, už pomalu ani necítil tu bolest, jež ničila jeho nohy, hlavně chodidla, kterou mu způsobil Harry svojí přílišnou hyperaktivitou.
"Tak pojď," zašermoval mu před obličejem a přebarvený blonďáček znovu otevřel očka. Usmál se, ale zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
"Ne, já tu zůstanu," zavrtěl se, jakoby se chystal ke spaní. Což se samozřejmě Harrymu nelíbilo, proto si k němu klekl na kolena, jednoduše se dostal pod jeho bundu, mikinu a tričko a začal jemnými tahy po jeho bříšku provádět lochtání. Načež Niall okamžitě vypískl a jeho ruce se snažily odstranit ty Harryho.
"Tak vztávej," zasmál se Harry a stále prováděl jemné lochtání. "Nebo tady zůstaneš, lišky Ti dají dobrou noc a medvědi si Tě daj k snídani," Naklonil se až nad jeho obličej a byl od něj opravdu pouze pár centimetrů, takže Nialla jeho kudrlinky mírně lochtaly. Napříč tomu se usmívali a dívali se navzájem tomu druhému do očí. Za těch pět minut museli mít všechno o očích toho druhého nastudováno. Kdyby z toho psali písemku, určitě by dopadla za 1. Harryho, ostatně jako vždycky, úplně odzbrojovala modř v Niallkových očích a u Nialla se s Harryho očima dělo to samé. Vždycky věděl, že Harryho oči jsou zvláštní, jednou mu připadaly smaragdové, ale často se mu proti slunci zdály skoro až jantarové. Nevěděl, jestli tomu tak doopravdy je, nebo jestli to je jen oční klam. (Pozn. Autorky: Jantar nemusí být vždy jen zlatavě zlatý, ale také třeba modrozelený nebo černý.) "Umřeš, Ni," stále se ho snažil zastrašit a vyplázl jazyk. Ale aby ho vystrašil, musel by to říkat nějak jinak, než s úsměvem na tváři.
"Anebo pojedu s tebou a zítra mě zase někam vytáhneš," usmál se Ni a neodolal, prostě ho musel zatahat za ty jeho hnědé kudrliny. "Tak Ti nějak nevím, co je horší," nahodil přemýšlivý výraz, přesto se mu díval do očí. I přesto, že Harrymu bylo jasné, že ho tahle blonďatá mrška provokuje, mu uniklo zavrčení. Nato ale oba dva odhalili své bílé zoubky. Kdokoli by si mohl myslet, že jsou šťastně zamilovaný pár, když je takhle viděl a....vlastně oběma se to tak v tuto chvíli jevilo. A dnes to bylo poprvé, co je to vůbec neděsilo.
"Volba pro mě je to nejlepší, co můžeš udělat," doporučil mu. Vytáhl se do stoje a oprášil si kalhoty, hlavně v oblasti okolo kolen. Byl to takový automatický reflex jako při zívání dávat ruku před pusu. "A už mě tvůj názor nezajímá," znovu na něj vyplázl jazyk a sklonil se k němu, aby ho mohl vzít do náruče jako svoji nevěstu. Nialla to sice překvapilo, ale...ochotně se nechal.
Harry se na něj usmál a vydal se s ním k autu, které odstavili nedaleko. Snažil se být co nejopatrnější, přesto se Niall alespoň dvakrát praštil o větev nějakého stromu.
U zelenomodrého auta značky Renault Clio ho postavil na zem a zalovil v zadních kapsách kalhot, aby vylovil klíčky. Nakonec je našel zamotané v posmrkaných kapesníčcích. Posmrkaných proto, protože má mírnou rýmu, která se zatím moc neprojevuje. Rychle je vrátil zpátky a klíčkami odemkl auto. Niall Renaulta mezitím obešel, aby se normálně dostal na sedadlo spolujezdce.
Jakmile oba dva nalezli, Harry zapnul topení a otočil klíčkem v zapalování. Teprve potom se připásal a zapl rádio, ve kterém teprve začínala písnička Summertime od Codyho Simpsona. Jen pokrčil rameny, jakoby si odpovídal na otázku, zda Niallovi to rádio nevadí a jeho ruce se přemístily na volant.
Pomalu vyjeli, ale Harry jakoby svému řízení nevěnoval pozornost. Čím dál tím více se díval na svého nádherného spolucestujícího. Trochu ho štvalo, že on se na něj ani nepodíval, možná je na něj opravdu naštvaný. Z nějakého neznámého důvodu ho to prostě bolelo. Hlavně se bál toho šimrání v bříšku, kdykoli se na něj podíval nebo se na něj usmál. Dále se již několikrát přistihl, že by chtěl ochutnat ty jeho červeňoučké, určitě měkké a poddajné, smyslné rtíky.
Do hodiny byly na místě. Harry zaparkoval co nejblíže jeho domu, který zdědil po rodičích, jež se přestěhovali do Ameriky. Vytáhl klíčky ze zapalování, odepl pás a vystoupil z auta. Když viděl, že Niall nevychází, povzdechl si a obešel auto až ke dvířkům spolujezdce.
"To Tě mám jako prosit?" Tu otázku položil spíše pro sebe, protože Nialler by jej nejspíš neslyšel a otevřel dvířka. Když ho ale uviděl, tak všechna jeho zlost a bolest odešla. Když ho uviděl spícího, usmívající se ho ze spánku. Kdyby jen věděl, že se mu zdá o něm.
Naklonil se k němu, až se jeho hlava a část krku ocitla znovu v autě. Jemně ho pohladil po bledém líčku. Niall se díky tomu zavrtěl.
"Vstávej, Ni," zašeptal jemně do jeho tváře a sladce se usmál. Doteď spící Niall třepotavě zamrkal očními víčky a následně jeho oči znovu spatřily světlo. Když uviděl Harryho, roztáhl své koutky do úsměvu, což Harry nikdy nechápal. Nechápal, jak se může hned po probuzení usmívat.
Podal mu ruku, aby mohl vystoupit z auta. Ovšem nejdříve se samozřejmě odpoutal. Dalkovým zamykáním zamkl auto a vydali se do domu. Vylovil z kapsy, tentokrát u bundy, další klíče a odemkl s nimi dům. V hlavě se mu honila myšlenka, že by byla docela zábava, kdyby je někde v lese ztratil.
Oba dva si sundali svoje Salomonky a snažili se předstírat, že necítí, jaká 'vůně' se line z jejich bot. Niall ze sebe shodil černou bundu a loudavě se odloudal do ložnice. Harry ze sebe stáhl tu svoji modrou, sebral ze země tu černou, pověsil je na háčky věšáku a se zájmem se šel podívat, kam šlo to jeho stvoření.
"Tak ty se mi špinavej válíš v mojí čistý postýlce, jo?!" Zeptal se naoko naštvaně, ale marně přemáhal smích, když stál ve dveřích pokoje. Niall se na něj podíval, nevinně zamrkal řasami a provokativně se ještě více rozvalil v té posteli.
Harry se vydal směrem k němu. "Mazej se umýt, strašně smrdíš!" Škádlil ho, ale vypadalo to tak, že Niallovi je to úplně jedno. Sedl si k němu na okraj postele.
"A víš, že je mi to úplně jedno?" zasmál se Niall a vyplázl na něj svůj červený jazyk. "Nech Šípkovou Růženku spát," usmál se spokojeně a hlavu si položil ještě pohodlněji.
Harry už se nechtěl nechávat škádlit a proto rychle vylezl na postel a sedl si obkročmo na překvapeného Nialla, aby mu ukázal, že si s ním nikdo zahrávat nebude, že on je tady pán.
"Ještě pořád se směješ, Horane?" Usmál se vítězoslavně a chytil si jeho ruce, aby mu je uvěznil nad hlavou. Niall zaklonil hlavu, aby viděl, co Harry provedl s jeho rukami, přestože to cítil a potom se podíval zpátky na něj.
"Ne," pronesl lež s vážnou tváří a čekal, co bude dál. Takový krok by si asi nikdy nevysnil. V tuto chvíli to bylo asi to poslední, co očekával. Ale ten pocit při tom stál zato. To mravenčení, které se rozeběhlo od srdíčka až po bříška prstů. Ten slastný pocit, který ho nutil žádat o víc. Ti poletující motýlci v bříšku, ten nezvratný pocit, který ho nutil žádat o víc. To vše se stalo, když se Harryho mužsky hrubé rty přitiskly na jeho. Když ho nenásilně, ale náruživě začal líbat. Po prvním, nesmělém polibku si vzdychli do úst a přišel druhý polibek. Stále byl takový nesmělý, stále to bylo jen takové oťukávání, co ten druhý vydrží. Postupně se jim do toho začala vkrádat vášeň. Harryho nenechavé ruce zavadily o zip mikiny jeho společníka. Jedním menším škubnutím ji rozepl úplně. Samozřejmě jej nezapomínal líbat, ale vytáhl si jej do polosedu a mikinu z něj úplně stáhl. Sotva ji odhodil a už se sápal po Niallově dalším kusu oblečení, konkrétně tričku, jež poslal na stejnou= cestu za mikinou. Brzy byl Niall oblečen jen do půlky těla a když chtěl trochu vyrovnat skóre, Harry se nenechal a pouze do něj strčil, aby zase ležel. Z jeho rtů se přesunul na krk, kde mu vytvořil malé znaménko, kterému se říká znaménko lásky, ale u něj se tomu dalo říkat zatím jen zamilovanosti. Poté začal tvořit morkou cestičku svým jazykem až po gumu jeho outdoorových tepláků značky adidas. Koukl na Nialla a když viděl, že je v jiné dimenzi, sám pro sebe se usmál a jedním tahem rozvázal úhledně svázanou mašličku. Niall byl možná mimo, ale automaticky nadzvedl pánev, aby ho Harry mohl zbavit dalšího kusu oblečení. Potom mu roztáhl nohy a začal mu rozdávat drobné, lehounké polibky na vnitřní stranu stehen, díky čemuž se pokojem rozléhalo jemné sténání.
Dalo by se jen těžko posoudit, kdo z nich si to užíval více. Niall měl požitkářsky zavřená očka, prostě si to opravdu užíval a Harrymu se zase rozléval pochvalný pocit po celém těle, neuvěřitelně se mu líbilo to, co způsobuje.
Až po notné chvíli si všiml rostoucího mrakodrapu v Niallových boxerkách a musel se nad tím ještě více usmát. Nechal stehna stehny a stáhl mu i ten poslední kousek oblečení, co Niallovi zbýval na sobě. Dovolil si ještě jeden pohled na Nialla, při kterém se na něj povzbudivě usmál a poté se konečně dal do své práce- pumpování.
V hlavě se mu ale zrodila myšlenka, že by měl zkusit něco více. Nevěděl, jak se to dělá, konec konců, nikdy blowjob nikomu nedělal, holky ho dělaly jemu, ale přiblížil se k jeho penisu ústy. Lehce rty přejel po celé délce, jako kdyby tím dával prostor Niallovi vyjádřit nějaký nesouhlas. Když žádný odpor nezaznamenal, pokračoval dál a celou délku si pomalu strčil do úst. Začal pomalu pohybovat hlavou a postupně si dodával více a více odvahy.
Niall chvíli zatínal ruce do prostěradla, ale poté je přesunul na mnohem lepší místo- na kudrnáčovu hlavu. Lehce jej tahal za kudrliny a určoval si tak tempo. Harry ho protentokrát nechal, ale rozhodl se, že příště už to neudělá. A byl pevně přesvědčený, že nějaké příště bude.
Blonďáček se blížil k vrcholu a dostal strach. Bál se, že ho Harry neudělá. Že přestane těsně před tím vrcholem. Měl tušit, že Harry, co se týče práce, je velmi pečlivý.
"Harrýýýý!" Droboučký chlapec dal právě celému světu najevo, že ho Harry dodělal (nebo oddělal?). Mladší samozřejmě věděl, když staršímu zaškubalo v penise, že bude, ale neuhnul. Nechal ho, ať se mu udělá do pusy. A dokonce to spolykal a pochopil, co všechno musely snášet jeho holky. Jedno už ví- nikdy už nebude nikoho nutit, aby tohle polykal.
Slízal z Niallova penisu zbytky spermatu a poté si olízl i rty. Vstal, aby došel pro deku, které se nacházela na jeho stole. Zase se vrátil k Niallovi, který byl stále mimo, vlezl si k němu zpět na postel a přikryl jak jeho, tak sebe. Pod dekou si sundal kalhoty a sledoval, jak se Niallovi zklidňuje srdeční tep, jak se jeho dýchání vrací zpět k normálu a on se vrací zpátky na zem po návštěvě vesmíru.
Po deseti minutách se blonďák zdál docela zklidněný, ale jedno musel přiznat, byl to ten nejsilnější orgasmus, který zažil. Podíval se vedle sebe, kde, jak taky jinak, našel Harryho, ležícího na boku. Zpočátku se na něj usmál, ale poté si uvědomil vše, co se právě stalo.
"Harry, já....mr-" Harry mu nedal prostor promluvit, přiložil mu ukazováček na ústa a Niall okamžitě zmlkl.
"Nic neříkej," usmál se na něj a znovu jej lehce políbil. Pro oba ten polibek působil tak zamilovaně a...silně, jako ještě žádný jiný.
Poté si jej přitáhl k sobě a pomalu ho hladil, zatímco Niallík už usínal v jeho objetí.
"Harry?" Promluvil ještě šeptem. Potřeboval mu něco nutně sdělit.
"Ni?" Odpověděl mu celkem s nezájmem. Bál se, že bude chtít řešit tuhle situaci a na to v tuto chvíli opravdu neměl. Potřeboval si to taky všechno promyslet.
"Víš, že jsem rád, že jsi mě v tom lese nenechal a nesežrali mě medvědi? Tohle totiž bylo mnohem lepší," zašeptal spokojeně, očka stále zavřená a ještě více se k němu přitulil. Byl sice naprosto vyčerpaný, ale spokojený. Cítil se jako ten nejšťastnější člověk na světě.
Harry se usmál a znovu jej pohladil po blonďatých vlaskách, do nichž jej poté políbil. Také ho zmáčkl v objetí ještě víc.
"To jsem rád, Ni," odpověděl stejně hlasitě a ještě jednou jej políbil do rozcuchaných vlásků.
Možná, že tenhle konec nebude šťastný. Možná, že to nevydrží navždy. Možná nebude forever together. Ale teď to bylo buď vše nebo nic.
This is my life...I'm not gonna live it twice.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leo Leo | 25. května 2013 v 15:38 | Reagovat

Kris...Mám tě taky moc moc ráda. A hrozně moc si toho vážím!! Je to perfektní! Hrozně se mi to líbí :D Děkuji moc ♥♥♥♥

2 Ellight N. Ellight N. | Web | 25. května 2013 v 18:54 | Reagovat

Yeah. Tak doufám, že poslední Narryovka to nebyla. To by od tebe bylo pěkně ošklivý, protože.. you know, píšeš ty nejlepší Narryovky :D
Viz tahle. Asi jsem se zamilovala, je to fakt něco.. nah, na to snad ani nejsou slova, či co. V tvým podání je to vždycky tak neskutečně sladký, bezkonkurenční. Mám pocit, že bych asi měla mít lepší vyjadřovací schopnosti, yeah, ale tvoje povídky (hlavně pak Narryovky) jsou totálně odzbrojující. Nah, kdybych měla najít lepší Narryovku, než jsou tvoje, tak bych asi hledala dlouho.. A stejně nenašla.
Tahle je fakt speciální. Teda, ty ostatní taky, ale tahle je prostě... Dokážeš do těch slov dát hrozně moc emocí, těch pocitů. A narozdíl ode mě nepíšeš krátký bezvýznamný blbosti. Um, závidím ti tvůj talent, neskutečně moc.
A taky bys mohla přemýšlet o tom, že bys ještě napsala Narryovku pro tvojí milovanou Ellight. Za to, jak hrozně hodná ona vlastně je, you know :33 :D

3 ana--horan ana--horan | 25. května 2013 v 20:32 | Reagovat

Narry -.- Narry -.- Narry -.- ááách! sprostý Narry -.-
Neznášam Narryho a ty to dobre vieš no aj tak... aj tak to musíš napísať tak dokonalo?! Krucipysk!
Je to totálna dokonalosť.. vlastne.. je to viac než dokonalé! a predstava Louisa v roli Harryho je ešte dokonalejšia :3
ááánd... DEAJ má prestávku? WTF?! -_- Dobrý vtip Kris :D ale nie.. fákt.. prečooo? o.O Kvôli originálnej kópií by si to nenapísala? :'D

4 CarolineDixion CarolineDixion | Web | 25. května 2013 v 21:52 | Reagovat

Bože můj ♥
NARRYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY FEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEELS
god, god... um, strašně nádherný, vážně něco šíleně úžasnýho :'333
A je to s věnováním pro mě.^^
Je to vážně něco jiného, jako to pokaždé ty umíš... nechápu.
je mi hrozně líto, čím si teď procházíš (navzdory tomu píšeš stále stejně úžasně) a jen doufám, že to brzy přejde :(
love you, Kris.

5 K. K. | Web | 28. května 2013 v 15:52 | Reagovat

Honey, tohle je neujúžansejší věta v povídce: "Přestože už bylo šero a mohl leccos přehlédnout, padl pouze do mokré trávy.", ani nevím proč mě to tak pobavilo... :DD

6 Amogggg Amogggg | 27. června 2013 v 14:00 | Reagovat

Možná to trochu přeháníš se zdrobnělinami, př.: ...zatímco Niallík už... To se do kontextu nehodí, je toho, ale víc. 70%

7 Karin Karin | 16. července 2016 v 0:05 | Reagovat

Líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama