Hey, dad...

24. října 2014 v 22:11 | Kris |  Lashton

Warning: letter form

Krásný večer, guys.
Před námi jsou krátké prázdniny a já doufám, že během nich načerpáte alespoň trochu fyzických i psychických sil. Já sama jsem spokojená, snažím se radovat z maličkostí, například jako paradoxu tohoto týdne - normálně se na chemii drtim i dvě hodiny a mám za tři, tentokrát jsem ani neotevřela sešit a mám 1-, takže svůj styl učení asi vážně budu muset přehodnotit. Proto... se radujte z maličkostí, i kdyby se všechno okolo vás bortilo jako domeček z karet. :)

Jen vás chci upozornit, poprosit, abyste v tom nehledali nic osobního. Je to kraťoučké a nemá to s nikým žádnou spojitost, já svého tátu absolutně zbožňuju, protože jsem mu prý povahově a grimasami v obličeji velmi podobná, takže se tímto omlouvám všem dobrým a starostlivým tatínkům. ♥

Uvidíme, jak na tom budu, ale upřímně doufám, že teď přes víkend něco sepíšu, jedna Ziam povídka tady už křičí a prosí a dokončení, mimo to mám v plánu Niama a Mashtona, tak uvidíme. Akorát DEAJ se asi nedočkáte, nějak jsem se tam zasekla (ty sexuální scény mi fakt nejdou).

Lova ya all! xoxo




Ahoj tati,
nepíšu Ti, abych Ti řekl, že Tě pořád nenávidím. Vlastně ani nevím, jestli tak můžu nazývat osobu, kterou jsem od svého půl roku neviděl. Neočekáváš ode mě, že na tebe budu mít nějaké vzpomínky, že ne?
Jen mě zajímá, jak se máš a jak se Ti v tom širokém světě daří? Jestli na mě, syna, se kterým jsi to po pouhém půl roku vzdal, aspoň občas myslíš. Nebo na tátu Lukea…
Víš, za svých patnáct let jsem se naučil, že nenávist ke člověku, kterého jsem v životě nepoznal, není skutečná nenávist. Vlastně je to zvědavost, chuť poznat, jaký ten člověk je a teprve potom ho začít nenávidět, protože tady nebyl při žádné zoufalé noci, kdy jsme já i táta plakali.
Zlomil jsi Lukeovo srdce a udělal ho částečně neschopným pro život, neschopným milovat. Myslím, že se prvních osm let snažil fungovat, aby mi poskytl alespoň nějaké rodinné zázemí, nebo nad ním měla babička Liz jen velkou moc. Jenže poté nalezl svou útěchu v alkoholu, nejspíš mu připadalo hezké probouzet se s třeštící hlavou vedle vlastních zvratků.
Možná jsem neměl ideální dětství, obzvlášť když jsem pobýval u mých prarodičů a určitě si na Liz a její pitomě striktní pravidla, která Luke jednou označil dokonce za diktátorská, pamatuješ, ale co Tě nezabije, to Tě posílí, nebo se to tak přinejmenším říká.
Všechno se ale poslední dobou zlepšuje, vážně. Táta si už víc jak dva roky ani nepřičichl k ničemu s přídavkem alkoholu a v rámci možností se mu vede dobře. Nám oběma.
Ani nevím, proč Ti to vlastně píšu, není to tak, že by ses zajímal. Možná v tom vidíš zoufalství, ale já se tím sám sobě snažím namluvit, že se ještě pořád staráš a postrádáš nás. Chápu, proč ses tehdy do Lukea zamiloval, je na něm něco speciálního, že? A navzdory všem nepříznivým zkušenostem bábi Liz říká, že se moc nezměnil, když pomineme, že jedna část něj odumřela. A asi by Tě i potěšilo, že kromě opileckých jednorázovek, které jsem v té době samozřejmě nepochopil, jelikož má mysl byla neposkvrněná jako mysl každého jiného dítěte, se dá říci, že Ti zůstal věrný.
Víš, tolikrát jsem od něj slyšel, že mám podobný humor, jaký jsi měl ty, že mám podobný odstín pokožky a úsměv, proto… toužím poznat člověka, jehož geny v sobě mám.
Asi jsem přišel na ten důvod. Já… chci konečně někomu poprvé otevřeně přiznat, že mi chybíš. Že Tě potřebuju. Protože je to tak a já nemůžu popřít, že se necítím úplný. Bez tebe je to složitá cesta.
Takže, kdyby se stalo, že by Tě cesta zavedla až na práh našich domovních dveří, které jsou mimochodem pořád na stejné adrese, a stýskalo se Ti, ony budou otevřeny. Vždycky.

S láskou
Tvůj syn,

Daniel
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Orida Orida | Web | 25. října 2014 v 13:50 | Reagovat

Awwwwwwww, to je smutné :C

2 Evee. Evee. | 26. října 2014 v 22:16 | Reagovat

To je tak strašně moc nádherné.
Vážně Kris, překrásné.
Další tvá dokonalá práce, která mi vyrazila dech ^^

3 TaMiNin TaMiNin | 27. října 2014 v 5:30 | Reagovat

Tak ja se můžu s Abnormalkou zahrabat,je to perfektní a ty to víš-Doufám,že to víš.Holka,kdybych si tentkrat uvědomila komu děkuji,tak by to byla několika hodinova děkovačka.. .Díky ti za zpříjemění ráno.(Espoň jedno poděkování a doufám,že se nenaštveš,když ti věnuji dalši díl.)
I Laff Yaa.
With Love TaMi.

4 Michelle Michelle | Web | 27. října 2014 v 14:43 | Reagovat

Wow. Je to perfektní. Nevím, koho je mi víc líto - Luka, nebo Daniela?
Je to úžasně napsaný.
A k tvé otázce: miluju plyšová zvířátka :D . Než jsem ztratila mého plyšového Toma, brala jsem si ho všude s sebou, neusnula jsem bez něho :D

5 Karin Karin | 28. července 2016 v 21:32 | Reagovat

Umíš psát krásné povídky ale tahle je jednička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama