We'll Work It Out

29. října 2014 v 11:07 | Kris |  Ziam

V první řadě se chci omluvit, už to tu mělo být v neděli, jenže já byla pryč, a když jsem si šla v pondělí zaběhat, tak mě napadl tenhle nápad a dost dlouho jsem to všechno zvažovala, škrtala, mazala a přepisovala. Opravdu doufám, že to bude dávat alespoň nějaký malinkatý smysl.
A děkuju za všechny komentáře k mojí poslední povídce, úplně mě dojaly. ♥

Jinak, pomalu pokračuju ve splňování vašich prompts, feel free to prompt me whenever you want to! :3

Tohle je třeba na přání Evee, takže je jí to samozřejmě věnované, i když si nejsem jistá, jestli to bude dostatečně fluffy, jak sis představovala. Ale strašně ráda bych ti udělala radost, protože si to zasloužíš, jsi neskutečná, taky jsi jediný člověk, který mi zbyl, proto upřímně od srdce doufám, že tě alespoň maličko potěším. ♥




"Ty jsi tak nádherný, Zayne Maliku."
"A ty jsi tak perfektní, Liame Payne?" oplácí mu Zayn podobnou větu nejistě, spíše jako otázku, a přetáčí své rozlámané tělo na bříško, aby lépe viděl na postavu muže, kterého zná sotva pár hodin, od pasu nahoru, zatímco Liamova paže stále zůstává ležérně obtočená okolo jeho pasu. Očima skenuje ploché břicho pokryté cestičkou chlupů, která se táhne ve větší míře až k jeho hrudi. Zastavuje se pohledem na zarostlé tváři, která jej znovu účinně rozpaluje a on tím pádem zjišťuje, že má pro takovéto typy mužů vlastně slabost. Jenže málokteří jsou tak hezcí a navíc mladší jak on. Vzpomíná si, jak mu překvapením klesla brada, když Liamovi stahoval těsné kalhoty z nohou a náhodou vytáhl z jejich zadní kapsy volně vloženou občanku. Fotka jej ani zdaleka neuchvátila tolik jako datum narození, poněvadž typoval Liama přibližně o dva roky staršího.
Potkává čokoládově hnědé oči, jež jej dávno pozorují s uhlíky nevyřčené pobavenosti. Zayn jen zavrtí hlavou, protože se mu zdá, že se Liam nonverbálně ptá, zda se něco neděje, a pokládá si hlavu na jeho prsní sval. Jeho tělo sálá teplem a vibruje díky tlumenému smíchu a Zayn se cítí neuvěřitelně dobře, pohodlně, že by byl schopen i usnout. Což si ale nedovoluje, bůh ví, co se může ráno změnit.
"Víš, že jsi mi v tom baru oblečený v černých a kožených věcech připadal drsný a strach-nahánějící?" přiznává konečně Liam s dalším uchechnutím, uklidňujícně jej hladící hřbetem ruky po celé délce zad. Zayn je na rozdíl od něj až téměř perfektně hladký skoro všude, takže se přirozeně podivuje, zda se pravidelně holí, nebo je jen dítě štěstěny a nemusí se s tím vypořádávat. Byl by se i zeptal, avšak si chce ponechat alespoň částečnou masku gentlemana.
"Ale ve skutečnosti jsi jen velkej, pěnovej marshmallow," usměje se a i druhou rukou vyhledá kontakt s jeho tělem, momentálně ji umístí na Zaynovo paži, která se roztahuje přes jeho břicho. Tehdy v baru mu stačil jediný pohled, aby věděl, že pokud si tohoto muže neodvede domů, tak se může rovnou propadnout do Afriky a chytit tam nějakou smrtelnou nemoc.
"Růžovej marshmallow," dodá po chvíli škádlivě a cítí, jak se Zayn proti své vůli do jeho kůže pousměje. Dlouhou dobu panuje ticho, Liam se nepřítomně zadívá z okna, ve kterém se odráží světlo z rozsvícené lampičky na nočním stolku, jež lehounce dosahuje na ně, a tak tam jsou zobrazeny alespoň obrysy jejich těl a postele. Vůbec se nezdají ohrabaní a nezvykem rozpačití, vypadají dočista jako dlouholetý pár žijící v poklidném, harmonickém vztahu.
Zayn zapůsobil jako balzám s blahodárnými účinky na jeho tělo i duši. Už jen matně si vzpomíná, proč se do Canterbury, svého rodného města, vlastně vrátil, a že z nešťastného krachu jeho kariéry ihned zakotvil v baru. Jenže tehdy ještě neočekával, že by mu někdo s jeho krvácejícím egem mohl pomoct. A teď má v posteli snad toho nejkrásnějšího muže v celém městě, který je navíc přítulný a dost svévolný.
Do této doby si myslí, že je Zayn již ve světě spánku, ale jeho ruka stále vykonává klidný pohyb prstů kreslících po Liamově břiše a z úst mu vychází dost nezvučné brumlání nějaké písně.
"Jak jsi vůbec skončil tady? Kdybych věděl, že tu najdu někoho, jako jsi ty, tak odsud nikam neodjíždím." Liam nenarušuje atmosféru zbytečně hlasitým hlasem a políbí jej něžně na spánek. Zayn se polichoceně zachichotá, v bříšku jej něco legračně šimrá a do tváří se mu vkrádá trochu růže.
"Před třemi roky jsem se sem přistěhoval z Londýna a začal dělat trapného učitele ve škole," odpoví prostě, zatímco se choulí k Liamově tělu ještě víc, snad jako kdyby chtěl, aby se jejich těla navždy spojila. S každým mrknutím oka se sice udržuje vzhůru, ale oční víčka mu těžknou únavou. A Liam je teplý, přívětivý a voní jako jeho domov.
"Proč by ses tady dobrovolně nechal pohřbít zaživa?" Zayn dle Liamova hlasu usoudí, že má rozhodně víc energie než on a navíc chce evidentně vést nějakou smysluplnou konverzaci, což se pro jeho vlastní mozek zdá neuvěřitelně namáhavé, poněvadž si teď přeje jediné; usnout na místě.
"Protože nemám rád velkoměsta, jsou tam lidi. Moc lidí," promluví až po několika vteřinách šeptem, ovšem dostatečně nahlas na to, aby jej Liam slyšel, pod znovu zavřená oční víčka se mu vkrádá barvitý sen a vnímá štíhlé prsty proplétající se jeho havraními vlasy.
"Já jsem ale taky člověk," odvětí Liam tlumeným smíchem, značně pobaven Zaynovou ospalostí, kterou dokonce shledává roztomilou, zatímco se přes jeho vlasy dostává rukou k hladce oholené tváři, o kterou se pokrčenými prsty otírá. Vše mu dodává pocit lehkosti, jako kdyby tohle bylo naprosto normální, a možná by jej to mělo děsit, ale zatím to spíše funguje s přesně opačnými účinky.
"Jenže ty hřeješ a fakt hezky voníš." Liamův smích nabere na hlasitosti a dobře, teď už si vážně nemyslí, že je Zayn při smyslech, protože zaboří nos do místa těsně pod jeho krkem a fetuje směs Liamovy kořeněné kolínské a potu, přičemž pot výrazně převažuje, zatímco jej rukou majetnicky obejme okolo pasu.
Jenže poté jeho tělo tak trochu znervózní, ztuhne. "Když jsi řekl, že kdybys mě potkal dřív, tak bys nikam neodjížděl," zvedne hlavu pro oční kontakt, "tak proč ses vrátil? Pochybuju, že jsi nějakej senzibil a věděl jsi předem, že na mě natrefíš." I přes tu tmu dokáže zaregistrovat Zaynovo úsilí udržet oči doširoka otevřené, proto jej za pomoci svých paží uloží na předchozí místo a přivine si jej k tělu natěsno. S drobným úsměvem jej políbí na čelo a odpovídá:
"Ne vždycky se v práci zadaří. A když jsi sám, tak si jedeš lízat rány k mamince, ta ti nejen dá zadarmo najíst, ale ještě ti je pofouká," utrousí Liam suše, poněvadž v hloubi duše jej neúspěch samozřejmě trápí. Ne tolik, jako před pár hodinami, ale vždy byl vychováván a veden, aby v dospělosti dokázal finančně zabezpečit rodinu, a teď nemá ani rodinu, ani výhodnou práci.
Bez přemýšlení síla sevření jeho paží ještě zesílí.
Zayn se naoko rozhlédne po pokoji. "Tohle ale moc nevypadá jako byt tvých rodičů, nezabloudils náhodou?" uchechtne se znaveně. "Nebo si sem vodíš všechny oběti tvých sexuálních tužeb a vykládáš jim, jak se ti nedaří, jak je k tobě život nespravedlivý?" dobírá si jej a také si za to vyslouží dloubnutí loktem do žeber.
"A jak si na tom ty?" snaží se nahodit ledabylý tón a více se soustředit na hlazení společníkových částí těla v dosahu. "Je v tvém životě nějaký přítel nebo přítelkyně?" Jenže v zápětí selhává, protože pochybuje, že by někdo s tak delikátním tělem a očividným smyslem pro humor byl sám, což jej z neznámých důvodů znepokojí.
"Ty si myslíš, že kdyby někdo takový byl, tak jsem teď tady s tebou?" Naopak u Zayna se o žádném zájmu v tomto tématu nedá mluvit, jakmile rozdá tři vlhké polibky na jeho hruď blízko srdce a spokojeně zavrní.
"Pochybuju, že bys mi odolal," opáčí Liam šťastně, poněvadž mu ze srdce odpadává těžký kámen, což jej zanechá při naději, že na něj může zítra, respektive dneska, zapůsobit a vídat jej častěji, a jestliže zní namyšleně, tak ho to pro tuto chvíli absolutně nezajímá, jelikož to svůj účel plní; Zayn se naplno rozesměje.
"Jo, to máš nejspíš pravdu." A nejspíš netuší, co jeho upřímné přiznání s Liamem udělá. Ten má pocit, že mu srdce každou vteřinou vyskočí z hrudi a půjde samo tančit oslavné tanečky na pódium místního divadla, jak moc splašeně bije. Eventuálně se mu po tváři roztáhne potěšený úsměv a povzdechne si.
"Jde se spát."
A do dvou minut se Zayn vytrácí do jiné dimenze, přitulený na Liamovu hruď jako přerostlý plyšový medvěd.

Liama probudí paprsky již zapadajícího slunce, proudící do jeho pokoje orientovaným na západ, šimrající jej po tváři. Chvíli mu potrvá, než jeho mozek přijde k plnému vědomí a překulí se na záda. Ačkoliv mu hlava třeští, zážitky z předešlé noci, potažmo rána, jsou ještě silnější a on si dokáže přesně vybavit Zaynovy táhlé steny. Možná právě proto jeho srdce ztěžkne, když vedle sebe spatří prázdné místo, zklamání zalomcuje jeho tělem, avšak zanedlouho se promění spíše v naštvanost na Zayna, protože jej pravděpodobně viděl naposledy a to ztraceně moc bolí.
Pomalu se posadí, promne si obličej a až teprve tehdy zaregistruje osobu stojící ve dveřích pokoje se skleničkou v ruce, o které by přísahal, že se zde ještě před vteřinkou nenacházela. Jen letmo si všimne, že je pouze v rudě červených boxerkách nebo onoho upřímně radostného úsměvu rozprostřeného po celém jeho obličeji, poněvadž propadne očnímu kontaktu s očima v barvě karamelek a vše dává znovu smysl.
"Myslel jsem, že by ti to mohlo přijít vhod," zvedne výš do vzduchu sklenici vody s Aspirinem, aby k ní upoutal pozornost, "snad to nebereš tak, jako že jsem vlezlý, nebo tak něco." Bezúspěšně. Liamův obličej je stále zanechán v jakémsi úžasu a hledí na něj přímo až zbožně, jak Zayn provádí sebejisté kroky směrem k němu.
"Ty jsi zůstal," vydechne, jako kdyby to pouze konstatováním tohoto faktu nahlas znamenalo, že je to pravda. Zayn se ovšem okamžitě zastaví na půli cesty se zamračenou tváří, protože neví, jak si Liamovo postoj má vyložit. A samozřejmě se rozhodne pro tu druhou, horší, variantu. "Jestli chceš, abych šel, tak…" začne gestikulovat volnou rukou někam za sebe ke dveřím a zní víc než zmateně.
"Ne, ne, vůbec!" ujistí jej Liam rychle, ale zároveň vyplašeně, vzápětí ovšem zanaříká nad přílišnou hlasitostí vlastního hlasu. Zayn si k němu přisedne, přičemž levou nohu si stočí pod zadek, a tak se nahým pokrčeným kolenem otře o to Liamovo stále zakryté pod peřinou. S nepatrným úsměvem předá alespoň malou útěchu proti kocovině do připravených rukou a položí mu ruku na střed zad, zatímco Liam vděčně upíjí.
"Lepší?" táže se pro jistotu, odpovědí mu je krátké přikývnutí a znavené položení hlavy s krásnými hnědými vlasy na rameno. Zayn se sám pro sebe usměje, nepřestávaje v konejšivém pohybu ruky po celé délce Liamových zad.
"Nevíš, kolik je tak hodin?" přeruší Liam po notné chvíli příjemné ticho, kdy si jen užívají přítomnosti toho druhého, prostých doteků, které způsobují neuvěřitelný komfort pro oba.
"Když jsem to naposledy kontroloval, tak bylo půl šestý," odpoví jemným hlasem a políbí jej do vlasů podobně, jako to včera dělával on, nenásilně, s dávkou něhy. Jenže potom mu málem vyrazí zuby Liamova hlava, jakmile její majitel zakleje slovíčko doprdele a přemísťuje se zpět do polohy vsedě. "Ta párty!" Schová si obličej do dlaní, ale nedokáže se ubránit jisté vlny potěšení, když se Zayn k němu přisune ještě blíž a rázem jej hladí oběma rukama.
"O co jde?" zeptá se zvědavě, a když Liam vzhlédne, zjistí, že se na něj dívá zpod svého nepočitatelného množství řas s podivným jiskřením v očích, načež se usměje a opravdu jen krátce spojí jejich rty.
"Taková halloweenská blbost, kterou pořádá moje kamarádka od plenek Lucy," povzdechne si a Zayn se na něj pozitivně zazubí, "nebo-li shromáždění pro šťastné, mladé páry, jako je Lucy a její manžel, a seznamka pro nezadané lidi, jako jsem já, v jednom."
"A ty se necháš takhle mučit jenom kvůli ní, to je od tebe hezký," Zayn se usměje a v jeho hlase zní něco jako pochvala, Liam skutečně doufá, že si tyto detaily nedomýšlí. "Můžu vidět tvůj sexy kostým?" Ovšem za jakým jiným důvodem by jej chytil za ruku a propletl si s ním prsty?
"No, víš, já na tyhle věci moc nejsem, navíc není ani potřebnej, takže…" Zaynův úsměv se ještě rozšíří a vztáhne volnou ruku k Liamovu obličej, jejímž palcem začne mapovat dva červené polštářky. "Jo, nedokážu si tě představit převlečenýho za něco strašidelnýho."
Následně ale jeho výraz zvážní, což znepokojí i Liama. "Ale kdybys chtěl, tak bych ti třeba mohl dělat společníka." Tvář mu ovane teplý, ranní dech, karamelové oči těkají mezi těmi jeho a on již plně probuzenými smysly vnímá tu jejich jiskřivou atmosféru, která započala včera.
"To bys pro mě udělal?" zajíkne se a stačí postřehnout Zaynovo ostré přikývnutí, než se měkké, přesto mužsky hrubé, rty otřou o jeho jemnou kůži na krku pod uchem. Zajisté mu tam vytvoří znaménko, které se postupně vybarvuje, a rázem se od něj hlava s černými vlasy odtahuje, aby její majitel mohl zhodnotit svou práci potutelným úsměvem.
"Tak mě tak napadá, už jsem ti ukázal moji nádhernou koupelnu?"

Po horké a dlouhé sprše (avec un petit blow-job à la Zayn) a jídle, které má být něco jako snídaně, oběd a večeře dohromady, i když to jsou ve skutečnosti jen dva - bůh ví, jak staré - croissanty s pravěkou meruňkovou marmeládou a šálek heřmánkového čaje nejasného původu, Zayn Liamovi taktně naznačí, že pokud stále počítá s tou nabídkou dělání doprovodu, tak mu bude muset půjčit přinejmenším tričko, když to jeho včera vlastníma rukama roztrhal na dva kusy, načež se Liam pyšně usměje.
Na onu inkriminovanou párty se pomalu vláčí za šera, pěšky, ruku v ruce, nenucená konverzace mezi nimi nezávazně plyne a Lam se chechtá na celé kolo pokaždé, kdy si Zayn se skřípěním zubů ohrnuje pro něj až příliš dlouhé rukávy.
Lucy je nejspíš sen každého heterosexuálního muže a ještě se zdá, že si je toho nejspíš moc dobře vědoma, protože přiléhavý růžový top a krátká, kožená, černá sukénka končící těsně pod zadkem dá vyniknout snad všem jejím přednostem. A i když se jeví jako veselá, milá a pohodová mladá žena, dokonce jej uvězní přinejmenším v minutovém objetí, což je pro něj stejně akorát tak trauma, protože jediná osoba, která jej tiskla na svůj objemný hrudník, byla maminka, když ještě žila, navíc je mu Lucy cizí, takže to chápe jako narušení osobního prostoru, proto jen trapně postává a nedá jí najevo žádnou hlubší emoci.
Útěchu nalézá u Liama, který nepouští jeho ruku.
Domem otřásá hudba především alternativního stylu a on po uběhlé hodině nabírá na pocitu, že za celý svůj život nepotkal tolik lidí. Většina z nich se na něj povzbudivě usmívá a nabízí jim horký svařák či jiné pochutiny, dost jich také zná Liama již od dětství, a tak si jej s úšklebky dobírají, že jim konečně přivedl ukázat nějaký svůj sexy úlovek, jenže Zayn stejně každou informaci přijme jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Vrcholem je, jakmile se jedna slečna v kostýmu upíra, o kterém si Zayn myslí, že je pro ní vážně výstižný, snaží flirtovat s nimi oběma, nedokáže vnímat její lascivní gesta, přichází na něj vedro, když se rozhlíží okolo sebe, je všude hlava a hlavě, a z hudby mu duní v uších i hlavě.
"Něco ti ukážu, dobře?" Nic nenamítá, nechá se vést Liamem do prvního patra domu do luxusní koupelny zařízené ve fialových barvách, kde s překvapením zjistí, že z ní jedny dveře vedou přímo na střechu domu. Ošije se, když jeho pokožka přijde do kontaktu s ledovým vzduchem, ale vzápětí se ihned uklidní, poněvadž je to vesměs příjemné (a Liamova ruka v té jeho a ta druhá na jeho zádech taky).
"Lepší? Vypadal jsi, jako že mi tam každou chvíli omdlíš." V Liamově hlase slyší především starost a obavu, což okamžitě přidá na seznam Liamových roztomilých vlastností, který si zatím nevede.
"Jo, určitě, to jen… ty lidi," odpoví, až se jeho dýchání vrátí k normálu, a postupně zvedá hlavu ze skloněné pozice za Liamových doteků opatrně hladící ta samá místa. Teprve teď si všímá, jakou krásu má před sebou; výhled na osvětlené město, z takovéhoto výhledu vypadající velmi romanticky, připomínající světlušky svítící ve tmě.
Ovšem krása vedle něj má nedozírnou hodnotu. Střetnou se v očním kontaktu a oba se zasekávají pohledem na rtech. Zayn se k němu natočí celým tělem, pokládající své ruce na jeho mužná ramena. Situace spěje k výměně křehkých polibků, plných rozněžnělých citů.
"Víš, tak mě tak napadlo, že bys… možná mohl být pro, abys u mě přespal ještě jednu noc. Nebo i dvě. Třeba tři. Chtěl bych si tě hýčkat, rozmazlit, abys už ode mě nikdy neodešel. Asi moc tlačím na pilu, ale bojím se, že když dám trochu volnosti tak úžasnému klukovi - pardon, muži - jako jsi ty, tak mi tě někdo jiný klofne přímo před nosem." Liamovy štěněčí oči hýří důvěrou a oddaností a Zayn se roztéká na místě.
"Ne," pořádně se nadechne, aby tomu dodal dramatickou pauzu, což svůj účel splňuje; Liam z něj ublíženě spouští své paže a stává se z něj osamělé štěňátko moknoucí na dešti. "Jestli si mě ty budeš někde rozmazlovat, tak to bude u mě, kde nebudu hladovět. Mám totiž super velkou ledničku s jídlem, u kterého ještě neproběhla maximální doba spotřeby."
Liam netuší, jestli ho má praštit po hlavě, nebo má být rád, že jsou očividně naladěni na stejné vlně. Nakonec si jej přitáhne za pas zpátky k sobě a kousne ho do ušního lalůčku.
"Tak dobře," přitaká pobaveně a doslova se mu přisaje na rty. Polibky mísí s roztomilým chichotáním se, zatímco někde hluboko uvnitř jejich těl se jim rozléhá hřejivý pocit počáteční zamilovanosti, který na pár desítek minut opomine absenci potřebných bund na vzduchu při 5° Celsia.


Momentálně ani jeden z nich neví, zda to, co cítí, je jen okouzlení, či skutečná láska, avšak jedno můžou říci s naprostou přesností: oni na to přijdou.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evee. Evee. | 29. října 2014 v 11:43 | Reagovat

Chtěla bych ti moc poděkovat jak za věnování, tak za napsání takovéhle dokonalosti. Potěšila jsi mě víc než maličko a já tě mám ještě větší chuť obejmout, protože, whoa, neskutečně tě mám ráda a ty to víš ♥

Přeskočím tu část, kdy jsem tak trochu vyjekla, až se brácha lekl, když jsem uviděla, že tu tahle povídka konečně je. Protože, proboha, nemohla jsem se dočkat!
A musím říct, že jsem se usmívala jako magor, chvílemi mi uniklo  "aww" anebo "oooh" a já se sakra asi roztekla.
Je to nádherné. A od tebe, bože, pořád nemůžu tvůj talent přestat obdivovat ♥
Budu si to číst před spaním, protože tohle je pohádkově bezchybné a já to miluju. Neskutečně moc, honey, ach jo :')

Děkuju ti za zpříjemnění dopoledne, že jsi se s tím psala, přestože jsi nemusela, a že prostě asdfgjkgjkj BOŽE.

Víc už ze sebe asi nedostanu, Ziam v tvém podání je na mě moc :D O:) ♥

2 TaMiNin TaMiNin | E-mail | Web | 29. října 2014 v 18:07 | Reagovat

Ty mě rozmazluješ a to mi ani nedáváš možnost pár hodin byt v mistnosti s ledničkou,ktera nema konce:DTahle povidka je na začatku zvlaštni a memu ospalemu já chvilinku trvalo,než mu došlo o co tam jde,ale když jsem to KONEČNĚ pochopila,tak nemůžu řict nic jineho než Aww,Amazyng,Fluffy,Cute,Fabulozni,Grandiozni,Špičkovy a takhle jsem schopna pokračovat do rána:3
A prosimtě neni zač a doufam,že budeš dostavat takove super napady častěji!!
I Laff Ya.:3^^
With Love TaMi:)<3

3 CarolineDixion CarolineDixion | Web | 29. října 2014 v 22:53 | Reagovat

Vždycky chci napsat komentář, ale když vidím ty dlouhatánské přede mnou, ztratím odvahu a myslím, že ten můj je zbytečný...

Na druhou stranu já to mám tak, že i jedno slovo pod povídkou mi udělá radost, tak i kdyby Tobě to udělalo malinkou...

Ta povídka je naprosto nádherná, Kris. Vždycky žasnu, jak něco takového dokážeš. A vždycky tohle hledám u Tebe, protože neznám nikoho jiného, kdo píše tak úžasné jednodílovky. (O kapitolovkách ani nemluvím, to zase jiný příběh. Kvůli těm Tě zase stalkuju.)

Ale vážně, prosím, prosím, piš. :)

(Hlavně Ziama, toho umíš nejlíp.)(I jak jsem si dneska zase potvrdila.)

4 -BroGirl- -BroGirl- | 2. listopadu 2014 v 22:48 | Reagovat

Priznávam sa, že mám podobný problém, ako Caroline...
Keď vidím tie komentáre, ktoré majú hlavu aj pätu a akonáhle začnem písať ja...neviem, čo napísať :)
Táto jednodielovka mi vyrazila dych a proste ZIAM ♥
Hneď po Larry-m je to moja naj Bromance :D
Ale čo si budeme klamať Larry je Romance. :D
Vidíš? A už zas píšem nezmysly.
Každopádne som ti musela napísať tento komentár, pretože... veď sa pozri!
Táto jednodielovka je tak úžasná, že som  dostala cukrovku a cukrovú vatu k tomu.
Nemala som v obľube takéto sladké veci, pretože som sa obávala, že si na mužov spravím veľké nároky (*Oops, už je neskoro*)...ale táto, táto ma zahriala aj pri srdci.
Naozaj Ďakujem za to, že si niečo tak úžasné napísala.

5 Bravery Bravery | Web | 21. listopadu 2014 v 15:19 | Reagovat

vyrazila jsi mi dech, to je tak nádherně popsaný, všechno, je to úplně dokonalý, totálně.

6 Karin Karin | 23. července 2016 v 20:49 | Reagovat

Krása.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama