19. Can't Take The Ache From Heartbreak

4. března 2015 v 10:11 | Kris |  Fighter

Já se omlouvám, ale poslední dobou nemám vůbec náladu. Kdybych byla co k čemu, tak si najdu alespoň nějakou výmluvu, ale takhle... prostě to nějak nejde.
A obávám se, že se to projeví i na tomto díle. Přestože chuť na psaní je, dobrou náladu nějak postrádám. Ale posuďte sami.
Věnováno Evee, Lucyy, Michelle a Adela Machova, neskutečně moc vám děkuju, vážně, jeden komentář hezčí než druhý.♥
Btw, toto je skutečně poslední díl, než se trošku posuneme v čase. Dole vás čeká fotka Thomase, který s námi asi jako jediný kromě hlavních postav bude příběhem putovat i nadále. :)

!JEŠTĚ MÁM TAKOVÝ MENŠÍ DOTAZ!
Jde o to, že to tu poslední dobou strašně moc stojí [i když vy pořád komentujete, i starší věci (že jo, Míšo? ♥), jste úžasní:3] a já opravdu netuším, kdy se mi podaří dát se dohromady. Může to být zítra, ale klidně i za měsíc, znáte mě, no. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli by vám nevadilo, kdybych zavedla rubriku s názvem "Things I love", šlo by o takové jednoduché věci, které patří k mému životu - například sledování seriálů, filmů, sportu, škola atp. Samozřejmě bych byla ráda, kdybyste se do toho zapojili i vy, vyjádřili svůj názor... znáte to.
Chápu, že název blogu už se kompletně vymyká zaměření, ale zkusit jsem to musela.
Dole naleznete anketu. :)





Thomas sledoval, jak se jeho nejlepší kamarád rozhlížel s dosti frustrovaným výrazem ve tváři po zaplněné třídě na konci přestávky, zatímco nevědomky, nejspíš rovněž nervózně, křupal svými prsty.

"Už je to druhý den a on tu není," obrátil se kudrnatý směrem k němu s tmavofialovými kruhy pod očima a celkově mrtvým vzhledem. Thomasovi mu ho bylo líto, z celé party se tím trápil nejvíc.

"Snad nemyslíš, že by… si mohl něco udělat? Snad nemá sebevražedný sklony nebo tak něco, ne?" Ovšem ani on sám na tom nebyl zrovna radostně. Zpočátku to byla zábava, jenže tehdy si všichni naivně mysleli, že po oné bizardní hře se vše vrátí zpět k normálu. Což se však nestalo.

"Já nevím," hlesl Harry upřímně a na chvíli si schoval hlavu do dlaní. Samozřejmě jej Thomasův dotaz vystrašil, protože na tuhle možnost nepomyslel. Stačilo, že v noci nemohl usnout kvůli vzpomínce na Nialla, jak tam jen bezbranně stál, zatímco mu stékaly slzy jako hrachy po tváři. "Já jenom vím, že kvůli tomu nemůžu spát," špitl a silně zatahal za své kudrnaté vlasy, které se mu vešly do prostoru mezi ukazováček a prostředníček.

"Hej, vždyť to byla jen sranda. Určitě teď někde trucuje jen proto, aby nás přiměl cítit se špatně," stihl mu ještě říct a přitom jej na pár sekund soucitně stisknout za rameno, ovšem to už do třídy vcházela jejich těžkotonážní třídní.

Harry nesouhlasně zavrtěl hlavou, žaludek se mu svíral nepříjemným pocitem. "A co když ne? Co když - "

"Ráda bych, abyste mi věnovali chvilku pozornosti," skočila mu nevědomě učitelka svým hrubým hlasem do řeči a odložila všechny své učební pomůcky na stůl. Následně si dramaticky přehodila svůj brčálově zelený, pletený kardigan přes ramena, čímž některým připomněla své přiznání, že chtěla být odjakživa herečkou.

"Určitě víte, co se tady v pondělí stalo vašemu spolužákovi Niallovi," Harryho srdce vynechalo první úder, "a rozhodně si to vyžaduje kázeňský postih. Na tomto ustanovení se usnesla pedagogická rada na základě stížnosti podané jeho rodiči," a zároveň i druhý. "Bylo by vhodné, aby se viníci přihlásili sami, ať si můžeme ušetřit tu šaškárnu a hru na policajty a zloděje. Navíc přiznání je polehčující okolnost."

"Ale on si to zasloužil!" vykřikla peroxidem obohacená Phoebe a všichni ostatní jen horlivě přikyvovali, někteří se dokonce zasmáli. Taktéž to vyvolalo konverzace v menších skupinkách. Thomas si smutně pomyslel, že Phoebe nejspíš musí být naštvaná, neboť Niall je jediný, který jí chybí na seznamu zářezů z této třídy.

A zatímco si všichni notovali a přeřvávali se, že Niall je stejně jenom gay, jehož city jsou bezvýznamné, Emma, Matthew, Thomas, Vivian, Chloe i Harry si vyměňovali dost zalarmované pohledy. Jen Liam si hrál pštrosa, který má hlavu v písku.

"Apeluju na váš charakter," celkem lehce se jí podařilo ignorovat ony hloupé narážky a prosadit znovu svůj autoritativní tón.

Šlo o morální záležitost, svědomí jedince.

A proto po pár vteřinách sám od sebe Thomas vstal a postavil se vedle lavice. "Co blbneš?" sykl k němu Harry, oči doširoka rozšířené. "Možná je tohle ten způsob, jak se zbavit těch blbých pocitů. Jsem připraven převzít za své činy plnou zodpovědnost," promluvil na jeho poměry až moc dospěle, což kudrnatého děsilo.

"Co se děje, pane Harrisone? Máte k tomu co říct?"

"Ano, mám. Já jsem za to zodpovědný." Kajícně si spojil ruce za zády a sklopil oči k podlaze. Samozřejmě trochu přehrával, sázel na to, že by se jej učitelce mohlo zželet a on z toho profitovat. Harry přes polovinu třídy vyhledal Chloe a okamžitě z jejích očí dokázal vyčíst, že myslela na to samé. A když černovláska přikývla, tak i on, ona, Matthew, Emma a Vivian následovali Thomasově vzoru.

Nikdo ani nedutal, ale ostatní byli spíše překvapeni z toho, že se přiznali, než že by nečekali, že za tím stáli právě oni.

"Dobře," vydechla téměř rezignovaně, znělo to, jako kdyby byla zklamaná. "vy ostatní si nalistujte dvoustranu 27 a 28 a můžete začít s vyplňováním otázek, zatímco se tohle bude muset řešit za přítomnosti ředitele a - pane Harrisone, kam to jdete?!"

Thomas se jí a jejímu znepokojenému hlasu nezaobíral, sebejistými kroky hnědovlasý mladík mířil k zadním lavicím. Zlehka poklepal na desku lavice, a když ani tehdy osoba sedící v ní nezareagovala, i nadále se skláněla nad nějakým sešitem a něco si do něj čmárala, předstíraje, že snad okolní svět neexistuje nebo co, stiskl ji silně rukama za obě ramena a nakonec ji donutil i vstát.

"On se nám tady pan Payne tak trošku pozapomněl. Náš stratég, mozek celé operace." Hrubě jej poplácal po zádech a věnoval mu důležitý pohled. Samozřejmě, Liam se sice nemohl zmoct na nějaké protesty, ovšem to jej nezastavilo od velmi vražedně vypadajícího výrazu v obličeji…

Být na koberečku před ředitelem nebylo nic příjemného. Harryho na drobný okamžik napadlo, že by to přirovnal k pocitu, jaký musel Niall prožít toto pondělí, avšak tu myšlenku rychle zavrhl. Blonďatý chlapec se do takové situace nedostal vlastní chybou, na rozdíl od něj.

"Ze začátku to byla sranda," ujala se slova Emma statečně, ale nervózně poté, co jim ředitel položil klasickou otázku. Proč takovou věc vůbec udělali? "Věděli jsme, že se mu Harry dost líbil a tak jsme toho využili. Teď už to ale tak vtipný není," dodal za ní Matthew pevným hlasem. Každému náctiletému v této místnosti přišlo, že najednou zestárli o spoustu let.

"Dobře," přikývl plešatý muž souhlasně, "ale stejně musíme obeznámit s tímto problémem vaše rodiče. Ačkoliv je přiznání polehčující okolnost, na tohle se nevztahuje."

Harry z toho ovšem jednu pozitivní věc dokázal vyšťourat. Jakmile totiž byli vyhnáni na židle před ředitelovu kancelář, než se dostaví jejich rodiče, bylo mu snad poprvé věnováno vřelé, kamarádské objetí od Thomase. Aspoň poznal, s kým mohl počítat jako s kamarádem i při těžkých chvílích…

Anne Stylesové mohl být vděčný, že nedělala scény hned ve škole, jako třeba matka Vivian, nebo v autě, což asi pečlivě zvážila a vyhodnotila, že by se mohla rozčílit natolik, až by nabourali. Ovšem když se za nimi zabouchly domovní dveře, všechny zábrany šly stranou.

"Já tomu pořád nemůžu uvěřit," v důsledku jejího vzteku se jí zvýšil hlas a máchala rukama kolem sebe, zatímco měla namířeno do kuchyně. "Myslela jsem, že jsem tě vychovala líp," ostře jej zpražila zpochybňujícím pohledem, než zmizela v útrobách místnosti.

Což ovšem z nějakého neznámého důvodu rozběsnilo Harryho. Doběhl poklusem ke dveřím kuchyně a vztekle rukou uchopil jejich horní rám. "Jo? A jak jsi mě proboha vychovávala, když všechno, co si pamatuju, je babiččina odporná kuchyně, zatímco moje matka furt jen pracovala!" vyštěkl na oplátku. V hloubi duše věděl, že hrál nefér hru, poněvadž Anne tehdy neměla na výběr. Jenže on potřeboval zabit se své viny, shodit ji na někoho jiného, obviňovat někoho jiného.

"A ty si myslíš, že to pro mě bylo jednoduchý? Tvůj otec nás opustil a někdo se musel postarat! Ale ty se mu začínáš podobat a dokonce chovat stejně jako on. Jako bezcitný hajzl." V jejích očích se zračil ten zvláštní odlesk, jenž byl náznakem směsice zklamání a… strachu.

Rána v sebeobraně se trefila do černého.

"Tohle neříkej, nemůžeš mě s ním srovnávat," procedil skrz zuby a nervózně přešlapoval na místě. Samozřejmě, pomyšlení, že u vlastní matky klesl na tak nízkou příčku, kterou okupuje její bývalý manžel, nebylo ani trošku příjemné. On sám takovýmto člověkem, který klidně opustí ženu i s dítětem, pohrdal a již dávno se zapřísáhl, že nikdy takový nebude.

"A rozhodně neodešel kvůli mně. Nemůžeš mě obviňovat za to, že sis nedokázala svého muže udržet." Tohle bylo až moc podlé i na něj.

"Ano, tohle vám jde oběma bravurně. Ubližovat ostatním. A vůbec vás nezajímá, že ubližujete lidem, kterým na vás dost záleží." Střetly se v dost nepříjemném očním kontaktu, ze kterého nakonec Harry musel vycouvat, poněvadž se to stávalo příliš intenzivní. Díky Anne se mu totiž dostávalo náhledu na osobu, jakou v sobě odmítal vidět.

Tudíž zvolil tu nejjednodušší cestu - utekl do svého pokoje, hlasitě za sebou zabouchl a padl do postele hlavou napřed. Brečel. A brečel ještě víc, aniž by věděl, proč vlastně. Možná kvůli jeho mámě, kvůli celé situaci nebo kvůli Niallovi, který mu tak nějak chyběl. Dodával mu klid a vše mu s ním připadalo mnohem jednodušší.

A možná že pocit, že vám někdo chybí, je jen cesta, jak se srdce snaží vyjádřit, že jste dotyčného milovali.






V tohoto fešáka by nám měl Thomas vyrůst.♥


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucyy Lucyy | 4. března 2015 v 21:15 | Reagovat

Probdělé noci a hlodavé svědomí, není nic proti tomu, co musí cítit Niall s jeho bolavým srdíčkem.
Věřím, že si uvědomí, jakou chybu udělal a co k Niallovi cítí..
Řekla bych, že na díle není vůbec poznat, že na psaní nemáš náladu, (i když je to ohromná škoda) protože je výborný, jako pokaždé.
Těším se na další díl!! ♥♥♥¨
P.S Zní to asi hloupě, ale přála bych si znát tě osobně:) (zní to fakt divně--)

2 Michelle Michelle | Web | 5. března 2015 v 15:24 | Reagovat

Ha! Jen si to užij Stylesi, zasloužíš si to! A vůbec, vy všichni tam! :D Chudáček Ni můj maličkej :3 :D
Dost mě zajímá, jak se s tím popereš dál. A časovej posun to podle mě dost oživí, těším se na další díl :3
A vůbec není poznat, že nemáš náladu. A je pravda, že se strašně těším na každou tvojí novou povídku ale jestli necheš, moc se do toho netlač, protože pak by tě to přestalo bavit, přestala by jsi psát a co my pak? :D Hmm? :D Co by jsem dělali bez tvé úžasné tvorby? :O
A ta rubrika je skvělý nápad. Protože už takhle mi přijde jako skvělý člověk a chtěla bych o tobě vědět víc. Takže si ráda přečtu cokoli z tvého života :)

3 Evee. Evee. | 7. března 2015 v 17:03 | Reagovat

Chodím sem každý den a pořád nemůžu vymyslet komentář, který by splňoval to, co chci.

Promiň, Kris. :(

Je to neskutečně krásné, miluji tuhle povídku, ty to víš ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama