Hidden Treasure Chest

3. ledna 2017 v 19:01 | Kris |  Narry
Zdravím!:)
Asi jste si všimli mé odmlky... je mi to hrozně líto, ale... škola je škola. Vlastně jsem teď ani moc neodpočívala o Vánocích, protože jsem dělala seminárku a... grr. Mrzí mě to. Doufám, že mi tu ještě nějaký věrný čtenář zůstal.♥
Nemám moc čas na psaní, ale jestli byste brali články o knížkách, kosmetice a tak vůbec, mohlo by se tu něco ode mě objevovat častěji.:)

Tohle je taková povánoční oddychovka, mám pocit, že je všude příliš dramatu... Věnováno Bravery, jestli tu stále někde je.♥




Jeho zeleno-modré, kočičí oči bloudí po jeho sněhobílé, mléčné pokožce, po každém záhybu i hnědém mateřském znaménku na jeho odhalených zádech. Tento pohled se mu ovšem naskytne pouze na vteřinku, než je zakryt známým, ručně pleteným, bílým svetrem s červeným vzorem. A kudrnatý mladík znovu propadá svému zoufalství, neboť se ta palčivá, obrovská rána v jeho srdci znovu rozevírá, protože by si tak rád majitele tohoto těla přivlastnil, poněvadž v jeho přítomnosti se cítil, jako kdyby nalezl studený pramen čiré vody v parném horku.

Ale takhle místo toho jen seděl na lavičkách v převlékárně školních fotbalistů, zkroušený a shrbený, s pohledem nyní zabodnutým do země. Jeho nešťastná aura musí vibrovat na míle daleko a on by se i snažil udržet si radostný výraz, naprogramovaný dnešní společností, jenže všechny ty probdělé noci si vybírají svou daň.

"…Hazz?" Náhle se v jeho zorném poli objeví dřepící, ustaraný blonďák, který vztáhne svou ruku na Harryho předloktí a lehce stiskne. Všechny jeho pohyby jsou mu tak vlastní, a ačkoliv propadá celkem násilnému sportu, jmenovitě fotbalu, mimo hřiště se chová něžně a vlídně ke všemu a v první řadě ke všem.

"…Ty brečíš?" optá se Niall řečnicky poté, co zaregistruje jasný, skleněný třpyt v jeho očích. Okamžitě vstane a posadí se na dřevěnou lavičku vedle Harryho, zatímco jej pevně obejme ze strany. Když pocítí, že i po chvíli objímání zůstává jeho sedmnáctiletý kamarád statický, zamračí se a nedobrovolně se odtáhne od jeho osobité vůně.

"Tak ven s tím, co se děje?" Nesměle ho pohladí po tváři, kterou ještě tu a tam hyzdí nějaký červený pupínek, ale vesměs všechny ostatní ohyzdné znaky pubertálního věku vymizely. Harry při jeho doteku slastně přivře oči, avšak vzápětí si uvědomuje, že by si to neměl takto užívat, a snaží se to zahrát do autu. Zcela zbytečně, neboť Niall čeká tak dychtivě na jeho slova, že si jeho reakcí vůbec nevšímá.

"Já to mezi náma ale nechci posrat," pronese na tuto atmosféru až příliš hlasitým hlasem nepatrně rozhořčeně, přičemž se mu objeví hluboká vráska na obočí. Z nervozity si začne přejíždět dlaněmi po stehnech. Cítí se male, jako drobounký brouček nebo hmyz, chycený ve vlastní perfektní iluzi, poněvadž si tolikrát představoval, že k němu Niall přijde a prostě ho políbí, což zasype jejich životy horou cukrátek.

"Pokazit," opraví se tichým, zlomeným hlasem.

"Ale my si přece říkáme všechno?" namítá Niall zmateně a trošku omámeně. Hrudník se mu nadzdvihuje v pravidelných intervalech, avšak jeho dech se tají.

Harry si povzdychne, to poslední, co by chtěl, je Nialla děsit. A tak musí s pravdou ven, ačkoliv o milostných pocitech nerad mluví, obzvlášť s lidmi, vlastně s člověkem, ke kterému je chová.

"Pamatuješ si na tábor?" zeptá se, protože nějak začít musí, a jelikož spolu absolvovali pouze jediný, Niall okamžitě přikyvuje. "Jak byla ta děsná bouřka a ještě než jsme stačili postavit všechny stany, nám některý uletěly? Jak jsme nakonec našli útočiště v nedaleké hospodě, kde jsme přespávali na zemi nebo na stolech?" Zbytečně to prodlužuje, soudě dle Niallova výrazu moc dobře ví, o čem mluví. A proto se zhluboka nadechne, aby si dodal alespoň trošku klidu.

"Hned první noc jsem nemohl spát, byl to až moc tvrdej podklad pro spaní - vždyť víš, jaká konzerva dokážu být - a ty ses ke mně ve spánku přisunul blíž… tehdy jsem si uvědomil, jak moc krásný vlastně jsi." Bylo to více než to, dokázal na jeho spící tvář zírat hodiny a ráno se cítit lépe, než kdyby celou noc prospal. Jeho oči se zářivě lesknou, jako nový lak na stříbrném SUV Harryho nevlastního tatínka, jak si Niall matně vybavuje, ale tento lesk je zapříčiněn čerstvými slzami.

"Ale to je přece tři roky zpátky… a ty…," uvědomuje si blonďatý a udělá se mu lehce nevolno. Začne přemítat, zda si na tu dobu nevzpomene na jediný náznak Harryho náklonnosti, ale jeho paměť je děravá.

Harrymu tuhne v žilách veškerá krev, protože jeho kamarád mlčí, mlčí a nic neříká. Palčivé ticho přetíná tlukot jeho vlastního srdce, jenž mu duní v uších. Sype si popel na hlavu, neměl mu nic říkat, poněvadž o něj nemůže přijít.

"Jdeš teda dneska k nám?" optá se Niall poté, co se probudí ze svého transu. Rovněž se cítí nesmírně provinile, ale z jiného důvodu. Jeho kamarád, který jej vždy vyslechne, na kterého může spoléhat, se takovou dobu trápí a on si toho nevšimne! Idiot. Nedokáže si vůbec představit, jaké to musí být, trávit tolik času s osobou, u níž si nejste jisti, zda vaši lásku opětuje… Nebo dokáže?

Harry nasucho polkne. "Jestli tvoje pozvání pořád platí," odpoví nejistě, téměř váhavě, zatímco svůj pohled sklopí k zemi ze strachu, že se mu dostane negativní odpovědi.

Niall vstane, zvedne ze země svůj školní batoh, jež si hodí na záda, a sportovní tašku, ve které má vše potřebné na fotbalový trénink a kterou čapne do levé ruky, přičemž tu pravou natáhne směrem k Harrymu. "Tak pojď," pobídne jej.

Kudrnatému mladíkovi to přijde zvláštní, nabude na pocitu, že mu chce jen pomoct se vstáváním, což je dvakrát tolik divné, ale plete se, neboť Niall i poté, co se on vyhoupne na nohy, stále svírá jeho ruku v té své. A to tak, že dost pevně.

A Harryho starosti rázem odplouvají po výletní lodi pryč; malou rychlostí, avšak zaručenou. A on se ocitá u Středozemního moře, kde se poprvé za celou dobu může pořádně nadechnout nosem a vydechnout ústy, přičemž jím vdechovaný i vydechovaný vzduch mu přijde nový a netradiční, sladký jako med a svěží jako mořský vánek.

Jeho starosti ovšem vyskočí z výletní lodi a plavou zpátky ke břehu jménem Harry poté, co před školou na Nialla zahuláká jeden z maturantů, který s ním chodí čutat, jak to sám kudrnatý nazývá, neboť pro něj nejsou nic jiného, než amatérští čutálisté. Až na Nialla, samozřejmě, ten je perfektní.

"Nialler! Nepřidáš se k nám dneska? Jdeme do Rose Jam na pivko!" křičí na něj přes půlku školního pozemku a Harry každou chvíli očekává, že jeho ruku pustí, ovšem on se jí statečně drží i před svými spoluhráči. Navíc na krátký zlomek vteřiny otočí svou hlavu směrem k Harrymu a pousměje se.

:)

"Dáš si něco k jídlu?" zeptá se Niall, když vejdou do kuchyně, které vládne pouze paní Horanová, poté, co ze sebe shodili všechny školní tašky, boty i bundy již v předsíni. Nedrží se za ruce, Harry následuje staršího jako ocásek, přestože zde byl nespočetněkrát, a cítí se málocenně.

"Mamka šla na odpolední, ale stihla udělat rejži," povídá, zatímco nakukuje pod pokličky na plotně, "mňam! Chrůtí maso," jeho dutinu ústní navštíví zmiňované krůtí maso, "a mangové chutney."

Aby byl Harry upřímný, žaludek má tak sevřený, že není schopen nic pozřít.

"Nebo jsem včera dělal těstoviny s avokádovým dipem, protože si maminka usmyslela, že alespoň jeden její potomek bude umět vařit. To je tak nefér, že jsem ten mladší!" rozesměje ho jeho hraně dotčený tón, evidentně oplývá dobrou náladou. Ta se však rozplyne jako obláček plynu z výfuku jedoucího auta, jakmile se ohlédne za sebe a spatří bledého Harryho, jak mělce dýchá.

"Můžeme dořešit… tu mojí záležitost nejdřív?" vyhrkne Harry rychleji, než se Niall stačí optat, co se děje. Ten chápavě kývne hlavou a začne se k němu přibližovat. "Nezanechávej mě v nejistotě," zaprosí.

"Promiň, já si akorát myslim, že tady jsou slova zbytečná," pokrčí Niall rádoby lhostejně rameny a položí mu ruce dlaněmi vzhůru na oba boky, aby si vzápětí mohl stoupnout kvůli výškovému rozdílu na špičky a nechat jejich ústa splynout, kdyby se byl býval Harry neodtáhnul.

"Prosím tě, nehraj si se mnou," jeho hlas se stává čím dál patetičtějším a on se za to nesnáší.

"Hazz, já si s tebou přece nehraju," obhajuje se blonďatý, zatímco jej konejšivě hladí po bocích, "pamatuješ, co jsi mi tehdy řekl, když jsme se spolu začli kámošit?"

"Že pro tebe budu kýmkoliv, koho si budeš přát," odpoví a líce mu zahoří studem, protože tohle naznačuje, že ho měl Niall namotaného okolo prstu již od začátku. Vždycky šlo a jde jenom o Nialla.

"Budu pro tebe kýmkoliv, koho si budeš přát, Hazz," usměje se na něj Niall, přestože jej na jazyku svrbí otřepanost této věty, stále to působí nově. Harry se nepatrně skloní, zatímco se Niall znovu postaví na špičky, ale tentokrát k polibku dojde; k sametově jemnému a lahodnému jako čerstvý tvaroh.

"Takže… co teď?" zeptá se kudrnatý s jiskřivýma očima po právě proběhlém polibku.

"Mamky sušenky a film? A spousta mazlení, samozřejmě," usměje se Niall pyšně.

"To zní fantasticky."

Co je to za písničku?:)


I bow down to pray
I try to make the worse seem better
Lord, show me the way
To cut through all his worn out leather
I've got a hundred million reasons to walk away
But baby, I just need one good one to stay

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 5. ledna 2017 v 20:55 | Reagovat

Krásna povídka.

2 Bravery Bravery | Web | 8. ledna 2017 v 15:45 | Reagovat

Já jsem tu vždy! ♥
A tohle je dokonalost ♥ Nikdy mě povídky tohohle rázu nepřestanou bavit, a i když nejsem taková velká fanynka kluků, jak jsem bývala před pár lety. Pořád si na ty léta pomocí těchhle dokonalostí ráda vzpomenu.
A Million Reasons... Miluju tu písničku, má tak krásný skrytý význam a Gaga do toho dala srdce. ♥
(Btw. na mém blog pro tebe taky leží něco na věnování.:))

3 Jenn Jenn | 10. ledna 2017 v 21:00 | Reagovat

Jak je možný, že vždycky mě překvapíš a já pak nevím, co ti napsat? Zlatíčko,tohle je prostě skvost a už se nemůžu dočkat další tvojí povídky. ily ♥ ♥ ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama