7. Fresh regrets, vodka sweats

7. února 2017 v 20:23 | Kris |  Save Us From What We've Made


Dobře, já se moc omlouvám (znovu)... taky už vám to leze krkem? Ale já prostě nemám čas a... abych byla upřímná, tak ani chuť... poslední měsíce mám času minimum, a jakmile si ho najdu, tak napíšu maximálně dva, tři řádky a končím... takže jsem se kousla, tenhle víkend si - hlavně díky Ellight, pojďme ji všichni zbožňovat - sedla a rozhodla se, že něco celistvého už napsat musím... a tak je tu tento díl. A upřímně? Fakt mě to bavilo, což mě znovu utvrdilo v tom, že s psaním končit nechci. Vím, že tahle povídka není až tak oblíbená, ale... mně šla nejlépe:)

Tenhle díl je vlastně o Jackovi, takže to asi můžete nějak přeskočit, pokud vás to nezajímá.:)

Jooo, a ještě moc děkuju Karin, která tu trpělivě všechno komentuje.♥

Momentálně miluju Recovery a Castle on the hill.♥







Jack Rossier se probudil o patnáct hodin později, co vyčerpaně padl na svou postel v bytě, který sdílí se svými nejlepšími kamarády, s třeštící hlavou. Na chvíli neměl ani ponětí, kde je, natož kdo je, ale všechno se mu postupně začalo vracet. Překvapivě si rozvzpomněl i na včerejší večer, tedy na většinu z toho večera, ovšem jak se dostal zpátky do svého dočasného domova, to mu bylo záhadou.

Převrátil se na záda a hlasitě zasténal, načež se odnaproti ozvalo posměšné uchechtnutí. Znaveně si promnul oči, podruhé sténaje. Následně pootočil hlavou doleva a pohledem se zastavil na osobě sedící na druhé posteli v místnosti naproti němu, která v ruce třímala snad nejznámější knížku od Nabokova, zatímco její tělo bylo až po vlasy zahaleno do panda onesie, což na ní v sedě tolik neplandalo. Zayn, jenž se pod touto osobou skrýval, si jej prohlížel poněkud skepticky, avšak jeho oči hrály škodolibým pobavením.

"Drž hubu," pronesl Jack okamžitě varovně, ale vyslovil to sám pro sebe moc nahlas, až mu z toho v hlavě zadunělo. Tento čin probudil k životu smích v Zaynově hrdle, načež Jack nahmátl nejbližší polštář, aby jím po svém kamarádovi mrštil. Minul.

Podepřel se na loktech, tudíž nabral na stabilitě a přemístění do sedu tak bylo snazší. V tu ránu u jeho postele stála blonďatá spása, která mu předala sklenici vody a tabletku aspirinu. "Dík, Ni." Jmenovaný s úsměvem přikývl a jen překročil polštář, jenž se před chvílí odrazil od pelesti postele na zem, přece jim nebude dělat posluhovačku a uklízet to, aby mohl usednout vedle svého milého, od něhož si vysloužil líbnutí na tvář. Spojil jejich ruce v jedny a ještě jednou se šťastně usmál.

"To vypadá, že to byla fakt jízda," zazubil se, ale Jack, očividně, jeho nadšení nesdílel, jenom se tak neurčitě zašklebil a raději upil z toho 'zázraku' na kocovinu. Lehce zakašlal a díky svému pozadí se odsunul až úplně ke zdi, o níž si opřel záda i hlavu. Cítil se vyčerpaně a zesláble, přičítal to hlavně alkoholu, který zaručeně ještě koloval v jeho krvi.

"To jo… ale příště musíte jít taky," pravil se zavřenýma očima a lehce se pousmál. Zdivo za ním překrásně chladilo a to jej rovněž odrazovalo, aby znovu usnul. Když se mu dlouho nedostávalo odpovědi, otevřel oči a zamračil se nad tím, jak na něj oba dva upřeně a posměšně hleděli. "Co na mě čučíte vy pitomci?" Vzal druhý polštář a tentokrát jeho umění v hodu dalekém málem odnesl lustr v pokoji.

"A to si říkáš fotbalista?" rýpl do něj posměšně blonďatý.

"Čekáme, až začnou ty superlativy o sexu s Ally," odpověděl Zayn, jehož jediného ona nešikovná situace od skutečného tématu neodvedla. Jack se nechápavě zamračil a při té představě mu nepatrně vyschlo v krku, protože… cože?

"Sex s Ally… o čem to tu žvaníš?"

"No, včera - nebo spíš už dneska - jsi tady básnil, jak jsi při tom viděl hlavu boha, než jsi upadl do kómatu?" uchechtl se Zayn, ale rovněž znervózněl, a tak se ohlédl po Niallovi, aby jeho slova potvrdil. Ten profesorsky přikývl a zmáčkl hřbet ruky svého partnera.

Jackovy vrásky se ještě prohloubily pod tíhou namáhavého přemýšlení. Zajisté, včera ke ztrátě jeho panictví došlo, ale nebyla to ona křehká blondýnka, jíž si vybavoval. V jeho vzpomínkách se pod ním svíjela zrzka s plnými křivkami a neustále skousnutým rtem, což sice tlumilo její milostné steny, ale ve finále to Jacka rozpalovalo ještě více… "Jak víte, že jsem spal zrovna s Ally?"

"Cože? Tak to je snad jasný, ne?" Teď už nechápal ani Niall.

"Jenže… to nebyla Ally, to byla…" Ve skutečnosti byl tak nalitej, že si ani její jméno nepamatoval, což hned vzápětí přiznal. A aby zamaskoval své vlastní rozpaky, začal si přetahovat triko přes hlavu. To rozhodně nebyl dobrý tah, jak to tak po sundání trička hodnotil, neboť převážně jeho lícní kosti si lebedily v rudé barvě.

"Chceš říct, že jsi o to přišel s někým cizím?" ptal se Niall dál, evidentně vyveden z míry. Jeho morální hodnoty byly asi někde jinde, neboť jej byť jen pouhá myšlenka odpuzovala, nemohl si představit, že by to někdy proběhlo s někým jiným než se Zaynem. Jenom si myslel, že to Jack cítil stejně.

"Snad to aspoň stálo za to," a ačkoliv se Zayn tvářil jako největší drsňák, mladší z páru s ním již nějaký ten pátek chodil, tudíž mu na očích viděl, že to měl stejně. Že pro něj to bude vždycky Niall, i kdyby se ten rozhodl, že ho opustí.

"Víš, Ni, ne vždycky se všechno podaří tak, jak si to naplánuješ. Mrzí mě, že tě tímhle zklamu," odpálkoval Jack Nialla nekompromisně, rozepínaje knoflík u kalhot, aby si je mohl stáhnout. "Občas prostě bereš, co je, co se nabízí. Ally se dušovala, jak přijde, ale pak se tam ani neukázala. Takže evidentně zájem nemá a tím to skončilo, je čas jít dál."

A pouze ve spodním prádle odkráčel se vysprchovat.

:)


Hned v pondělí se jim poštěstilo, že Jackovi a Zaynovi odpadla hodina biologie, tím pádem se mohli všichni tři společně naobědvat ve školní jídelně. Tuhá atmosféra ze soboty vyprchala, Zayn s Niallem se shodli na tom, že to byla Jackova věc, s kým přišel o panictví. Oni mu do toho neměli co kecat.

"Nejhorší byl ale moment, kdy mamka vešla dovnitř, to uvnitř mě i navenek všechno ztuhlo a strašně mě začaly zábst nohy." Jenže Jack se jako jediný smál závěru svého příběhu, protože seděl zády ke středu jídelny, a tak nemohl vidět, co viděli ti dva. Vlastně ani ne tak co jako spíš… ji. Ally to měla v romantických květovaných šatech, se zapleteným copem a vášnivě rudou rtěnkou podobnou barvě na semaforech nejistě namířeno směrem k jejich stolu.

"Co je?" zeptal se hnědovlasý s krátce střiženými vlasy ostražitě a na jeho obličeji znovu vyvstaly známé vrásky. Jenže než na to kdokoliv z nich stačil zareagovat, bledá ruka nesměle stiskla Jackovo rameno oděné do silné šedivé hoodie.

"Oh," vyjádřil své překvapení, když se otočil, a na víc se ani nezmohl. Dívka jeho snů, do níž se zamilovával snad každý den víc a víc, stála tady před ním a znovu mu motala hlavu.

"Ahoj," zamumlala plaše, dívaje se na špičky svých okopaných kotníkových Vansek. "Promiň, že jsem na tu párty nedorazila, ale… na poslední chvíli se plány změnily a já musela hlídat brášku," vyhrkla na něj dost nervózně, jako když máte na základce recitovat básničku před celou třídou.

"To je v pohodě," ujistil ji Jack pevným úsměvem navzdory tomu, že těm dvěma v sobotu tvrdil něco jiného.

"Vážně mě to moc mrzí, těšila jsem se…" špitla, avšak Jack slyšel každé slovo tak zřetelně, jako kdyby to na něj křičela, a ani nedutal, "mohla bych ti to nějak vynahradit? Máš třeba čas dneska po škole?" obrátila své oči k němu s velkou, jiskrnou nadějí.

Jackův svět se přestal točit, nebyl tohle jenom sen? "Jo, jasně. Sejdem se před čtvrtou u skříněk?" zareagoval až poté, co ho Zayn diskrétně kopnul pod stolem.

"Jo, super. Tak zatím," nejistě se usmála, přičemž si nezapomněla skousnout spodní ret, což u Jacka vyvolalo naprosto jiné vzpomínky, a s dvojnásobnou nejistotou na všechny tři zamávala. Jack za ní jen tupě civěl.

Niall se lehce nadzvedl, aby mohl hnědovlasého poplácat po rameni. "Jo, vůbec o tebe nemá zájem, brácho."




Nevím, jestli jsem jediná, ale recitování básniček jsem vždycky nesnášela a naopak hoodies miluju. Hlavně ty oversized, i když v nich vypadám jako vykrmená brambora.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ellight Ellight | 7. února 2017 v 22:39 | Reagovat

(Zatraceně, tohle jméno už jsem nepoužila sakra dlouho.) Kdepak, všichni pojďme zbožňovat Kris, už kvůli tomuhle skvostu.
Je to dokonalost, stejně jako všechno ostatní, co napíšeš. ^^
Mám strašnou radost, že s psaním nechceš skončit. Jak už jsem ti psala, jsi neskutečně talentovaný človíček. ❤️ Vždyť tahle povídka je toho důkazem. ^^
(Aww, Kris v hoodie musí být strašně cute. ^_^)

2 Karin Karin | 8. února 2017 v 20:38 | Reagovat

Mně se tahle a v podstatě všechny tvé povídky líbí a jsem ráda že jsi nepřestala psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama