Just hold on: Prolog

24. února 2017 v 20:57 | Jenn |  Just hold on
Asi bych měla začít s tím, že nemůžu vůbec uvěřit tomu, že začínám zase novou vícedílovku. Jsem na sebe docela zvědavá, kdy je všechny dokončím, ale u každé vím, jak skončí a jaký bude její průběh. Můj problém je v tom, že se vždycky někde seknu a nevím, jak se z toho vymotat, ale snažím se. Rozhodně nechci ani s jednou skončit, naopak je chci všechny dopsat.


Zároveň bych chtěla moc poděkovat Kris, Michelle, Karin a věnovat jim i tuhle povídku, protože mě hrozně moc podporují a díky nim chci psát dál. Vždycky se vyjádří v komentářích a tím mě nehorázně podporují. Mám vás moc ráda holky. ILY ♥♥


A v neposlední řadě bych vás chtěla upozornit, že je dole anketa, tak nezapomeňte hlasovat.


Zrovna si procházím ulicí Baker Street, když v tom zahlédnu malého chlapce, který utíká na silnici, když zrovna proti jemu jede vysokou rychlostí auto.


Jeho matka si všimla jeho nepřítomnosti, až v momentě když jsem se rozběhnul pro jejího kluka. Bez přemýšlení jsem odhodil své věci a běžel pro toho malého kluka, který se nemohl strachem ani hnout. Řidič se sice pokoušel zabrzdit, ale kvůli vysoké rychlosti a i jeho nepozornosti, to nedokáže.


Běžel jsem tak rychle, jak jen to šlo. Musel jsem to stihnout. Věděl jsem, že pokud to nestihnu a pokud nic neudělám, ten malý chlapec zemře díky nedostatečné pozornosti své matky a jeho vzpurného chování. Nemohl jsem to dopustit, ačkoliv jsem nikdy nechtěl umřít tak mladý, ale za to abych zachránil někoho, kdo má život před sebou, mi to stálo. Aspoň si už nebudu na tomhle světě připadat tak osamělí a zbytečný. Kvůli tomu bych klidně ještě stokrát skočil pod auto. Zoufalé výkřiky jeho matky, která se ke svému synovi snaží marně dostat, co nejrychleji, mi dokazují, že on na rozdíl ode mě má milující rodinu, kterému na něm záleží a za to mi ještě víc stálo umřít místo něj.


Když odstrčím kluka ze silnice a on padá na zem, v tu samou chvíli mě srazí auto. Moje tělo přepadne přes střechu přímo na tvrdou zem. Poslední, co vnímám, jsou různé výkřiky, vzlyky toho malého kluka a brzdící auto, než upadám do tmy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 i-love-writing i-love-writing | Web | 24. února 2017 v 21:52 | Reagovat

Sice se přiznám, že jsem na tomhle blogu tuším prvně. Ale určitě ne naposled. :D Takhle povídka mě zaujala. Jsem zvědavá, jak se to bude dál rozvíjet. :-)

Inu znám to moc dobře, také vždy vím, jak chci, aby vše dopadlo a jak to bude. Ale je to tak, že než se dostanu, k tomu abych to i napsala, tak pak nevím, co vše jsem tam chtěla dát. :D A největší, problémy mám poslední dobou, s dokončením povídek...Nějak mi nepřicházejí ta správná slova na závěr. :D

2 Karin Karin | 25. února 2017 v 20:35 | Reagovat

Moc se těším na povídku přivítal bych nějaký díl z rozepsaných povídek ale když to nejde já si počkám.

3 Michelle Michelle | Web | 16. března 2017 v 14:14 | Reagovat

Promiň zlato, že jsem delší dobu nic nekomentovala ale už jsem tady a strašně natěšená na tvoje povídky :3 :D.
Tahle vypadá dobře,jsem zvědavá,co se z toho vyvine :)
Ale pořád u mě vede I never Believed :3 :D

4 Kris Kris | E-mail | Web | 19. března 2017 v 13:23 | Reagovat

Proboha, Jenn, tak tohle mě dorazilo.
Opravdu netrpělivě čekám na 1. díl, protože tohle mě zasáhlo tak tvrdě do srdce, že ho potřebuju okamžitě.♥
Prosííím, smutně koukám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama