22. Taking a chance

23. června 2018 v 15:18 | Kris |  Does Exist a Justice?

Pro Ellight, děkuju kočičko♥





Zhluboka se nadechl a ještě jednou si prohlédl moderní, prosklenou, třípatrovou budovu. Nelíbila se mu ani trošku, což ještě prohlubovalo jeho úzkost. Tak moc se mu do toho nechtělo, jenže stačila jedna myšlenka na jeho blonďatého skřítka, jak sedí nespravedlivě odsouzený ve vězení, a jeho svědomí na něj zakřičelo.

Znaveně si povzdychl a vyšel tři nízké schody k domovním dveřím, kde se chystal zazvonit na zvonek. Dřív, než to ale mohl udělat, ze dveří vyšel muž v černém obleku, bílé košili a saténové, modré kravatě. Louisovi spadl překvapeně brada, neboť mu štěstí skutečně nahrálo. Mladíkova tvář vypadala téměř na chlup stejně, jako jí včera viděl na fotografii od Olivera, ostře řezané rysy, karamelové oči, husté řasy, tenké rty, havraní vlasy stylizované do vysokého účesu… jen to strniště bylo větší.

Mladík si Louise jenom krátce změřil pohledem a ustoupil o pár kroků ode dveří, načež si z kapsy u kalhot vytáhl zapalovač, jímž zapálil cigaretu, kterou měl předtím schovanou za uchem.

Požitkářsky se usmál, když z jeho úst vyšel obláček dýmu, a až teprve potom si všiml, že na něj ten druhý muž pořád zíral.

"Promiňte, ale dneska šéf není v práci. Vlastně ani jiní právníci ne. Ale je tam sekretářka, tak si u ní když tak můžete zamluvit termín," promluvil k němu poněkud tichým, zato ocelově klidným hlasem, a znovu si vložil cigaretu do úst.

"No, já jdu vlastně za vámi," podrbal se Louis nervózně na zátylku, zatímco udělal dva kroky směrem k němu. Kouř ani nikotinový pach mu nevadily, vždyť přeci pobýval ve vězení.

"Za mnou?" vykulil mladík či a Louis si rázem vzpomněl, jak se jmenoval. Zayn Malik. "Vždyť já tady jenom dělám papíry." Modrooký nakrčil nechápavě obočím. Proč mu lhal?

"Ale jeden případ jste přeci měl," namítl pohotově.

"Jo, jeden…" V Zaynově hlase zněla hořká pachuť a porážka. Zbytek cigarety mu dobrovolně proklouzl mezi ukazováčkem a prostředníčkem a dopadl na zem, kde byl zamáčknut špičkou elegantní boty černovlasého. Ten se s drobným, neupřímným úsměvem obrátil na Louise: "Pojďte, vyřešíme to vevnitř."

Nechal Louise, aby šel před ním. Vyšli asi dvanáct schodů, než narazili na další dveře, za kterými se už nacházel obrovský stolek recepční. Za ním dnes seděla vitální žena se širokým úsměvem, jež ale mohla být ve věku Louisovy matky.

"Dobrý den," pozdravila jej, což jí automaticky ihned opětoval, a odhalila řadu falešných zubů.

Náhle se jedna paže ovinula okolo jeho ramen. Ztuhnul šokem, jelikož nevěděl, jak reagovat, naštěstí se jeho nohy pohybovaly dál. "Tohle je můj kámoš, takže nepotřebujeme tvojí asistenci, Charlotte, díky," zpražil ji Zayn pohledem, zatímco ona mu věnovala kyselý úsměv. Takže šlo o napjaté vztahy na pracovišti.

Před nimi se rozprostřela dlouhá chodba s několika dveřmi po stranách. Zayn z Louise spustil svou paži a namířil si to doleva ke schodišti. "Nevadí, když půjdeme po schodech?" ohlédl se černovlasý na modrookého. Takže je tu někde i výtah, docvaklo Louisovi, ale pokýval hlavou na znamení souhlasu a šlapal za ním.

Měl nyní prostor prohlédnout si jeho hubenou, vysportovanou postavu. Nedělal to se zájmem, v takovém ohledu jej zajímal pouze Niall, jen jej hodnotil, jako to normálně lidé dělávají.

Ve druhém patře zamířili doprava a u třetích dveří se zastavili, aby Zayn vylovil z kapsy klíče a odemkl. Budova uvnitř zatím na Louise dojem neudělala. Měli vymalováno neutrální bílou snad všude, každé dveře byly stejné, masivní a z nějakého tmavého dřeva. Na chodbách nevisely žádné plakáty, letáčky ani prospekty, což jen podtrhovalo ponurou a osamělou atmosféru.

Před tím, než Zayn vešel do své kanceláře, ustoupil Louisovi, aby prošel jako první. "Posaďte se," pokynul mu rukou k černé kožené židli, jež byla umístěna na jedné straně stolu, který dominoval místnosti v jejím středu.

Černovlasý se usadil naproti němu a zaklapl notebook, aby na sebe dobře viděli. Za ním se už nacházely pouze dvě skříně s prosklenými dvířky, tudíž bylo vidět na úhledně poskládané šanony. Víc zařízení a nábytku v místnosti nebylo, zařizovali ji úsporně stejně jako celou budovu. Možná že se chovali úsporně i co se týkalo případů a hledání informací, pomyslel si Louis hořce.

"Tak o co jde?" zeptal se Zayn nedočkavě, opřel se lokty o plochu stolu a spojil ruce.

Louis se zhluboka nadechl a zapřemýšlel nad volbou svých slov. "Jde o Nialla," vydechl nakonec přerývavě a prostě, bez okolků, neboť se domníval, že si mladý právník jeho jméno dost dobře vybavoval. A jeho domněnka byla správná, neboť se Zaynovo tělo napjalo jako struna. Niall, jehož případ mu zničil kariéru i budoucnost. "Já jsem jeho přítel, Louis Tomlinson." Modrookému přišlo fér odhalit svou identitu.

Zayn vykulil doširoka oči, zbrkle přemítaje. "A-ale…" odmlčel se, aby popadl dech, "to přece není možné. Nikde o vás nebyla žádná zmínka, žádný záznam a - "

"No, ono se to stalo teprve nedávno," přiznal Louis s růžem na tvářích.

Zayn byl dokonale zmaten. Začal přemýšlet, jak se to mohlo stát, při Niallově vazbě a soudu asi těžko, ledaže… černovlasý vytřeštil oči, jakmile si dal dvě a dvě dohromady. V Louisovi se vzbudila panika, protože nechtěl, aby to pochopil špatně.

"Můžete mě prosím nejdřív vyslechnout? Nic víc nechci, jenom mě vyslechněte," prosil Zayna s úporným obličejem zaměřeným na ten jeho. Teď si teprve uvědomil, jak moc krásný byl, materiál na modela. Přesto nenechal tento fakt, aby jej znervóznil a odradil jej tak od jeho záměru.

"Niall tvrdí, že to neudělal," trochu počítal s tím, že toto bylo Zaynovi jasné. Nicméně ten si ho i nadále prohlížel s ostražitým výrazem ve tváři. "Víte, nikdy jsem nepotkal člověka, jako je Niall. Někoho tak čistého, dobrého a nezkaženého. A když říká, že to neudělal, tak mu v tom bezmezně věřím. Vy si myslíte, že to udělal?"

V Zaynově hlavě se zrodilo milion otázek, na které chtěl znát odpověď, jeho zmatenost dosáhla svého vrcholu, přesto se rozhodl stroze odpovědět: "Mám jisté pochybnosti." Ten případ pro něj byl tak složitý a nečitelný, probděl celé noci a to všechno bez dobrého výsledku pro něj.

Jenže Louis potřeboval jasnější odpověď. "Ne, řekněte mi popravdě, myslíte si, že by toho byl schopný?"

Černovlasý nejdříve složil ruce do klína, ale pak jimi bezmocně rozhodil. "Já nevim," přiznal upřímně, "on se mnou skoro nemluvil, bylo těžký cokoliv odhadovat. Podle mě tam byla spousta dalších motivů jiných lidí, která se ani nevzala v potaz. Když ho ten případ tolik sebral, nemyslím si, že by takového činu byl schopný. Jedině v afektu, ale za celou dobu jsem u něj ani jeden agresivní záchvat neviděl."

"Chci, aby se mnou spolupracovali jenom lidé, kteří mu věří."

Zayn naklonil nechápavě hlavu lehce na stranu, zmatek nyní prostupoval každým kouskem jeho těla. "Spolupracovali?" Teď už nerozuměl vůbec ničemu.

"Najdu důkazy a postarám se o to, aby ten případ znovu otevřeli," prohlásil Louis sebevědomě a odhodlaně. Jestliže měl včera jisté pochybnosti, zmizely, když si připomněl, za koho bojoval.

"Tohle ale není nějaká pitomá reality show," zasmál se Zayn suše, "jak to proboha chcete udělat?"

"Zapsal jsem se do tý školy a tam najdu pravého vraha. Také jste pojal podezření, že je to někdo z nich, nepletu se, že?" nasadil téměř přeslazený tón, ale nemyslel to nezdvořile. Jenom nevěděl, jak přetáhnout Zayna na svou stranu, zatím se mu to moc nedařilo.

Hnědooký němě pokýval hlavou na souhlas a sklopil svůj zrak do klína, ztracen v myšlenkách. Tohle bylo tak riskantní, šílené a nepravděpodobné, ale něco ho na tom přitahovalo.

"Co přesně je potřeba pro to, aby se ten případ otevřel?"

"Nejlepší by bylo, kdyby se vám k tomu ten dotyčný přiznal a byl ochotný se přiznat i policii, pak by se ten případ musel přezkoumat," odpověděl Zayn tiše a vzhlédl k němu. Nebo byste musel najít velký důkaz, ale ten vám nedá jistotu, že se to automaticky prošetří. Myslíte si, že tohle všechno můžete vůbec zvládnout?" Pochyby v jeho hlase byly patrné.

Louis nepotřeboval dlouhý čas na rozmyšlení odpovědi. "Abych se vyznal v tý školní džungli plné falše a přetvářek, potřebuju informace. Jednoho informátora mám, ale vy mi jich můžete poskytnout daleko víc. Navíc evidentně do jisté míry ovládáte i psychologii. Myslíte si, že do toho zvládnete jít se mnou?"

"Můžu přijít o kariéru, když vám ty informace poskytnu," vyhrkl Zayn šokovaně. Nechtělo se mu dodávat, že mu šéf po ukončení Niallova případu oznámil, že bude na dobu neurčitou dělat v jejich kanceláři pouze papírování.

"Kdybych se někde prokecl, byl bych sám proti sobě, ne?" Louisovy koutky úst se nakroutily do pozvolného úsměvu s pocitem, že by toto mohl vyhrát. "Spíš můžete hlavně získat. Přijít na skutečného vraha několik měsíců po uzavření případu? To chce ale vytrvale pracujícího člověka! Všechen kredit by šel vám, já chci jenom svého Nialla tady a ne ve vězení."

Černovlasý se rozhodl přestat argumentovat, neboť věděl, že měl ten modrooký muž pravdu. Chtěl by tak moc všem dokázat, že je schopný právník, že dokáže opanovat velký případ. Měl jen smůlu, za to si ale nezasloužil trávit své dny zavřený v kanceláři.

"Tak co, jdete do toho se mnou?" zeptal se ho Louis ve velkém očekávání.


"Risknu to," potvrdil mu s krátkým přikývnutím a letmým úsměvem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 26. června 2018 v 22:43 | Reagovat

Jsem zvědavá jak na to kluci půjdou.

2 Ellight Ellight | 28. června 2018 v 16:14 | Reagovat

Ulevilo se mi, když na to Zayn „kývnul“. ♥

3 Mika-san Mika-san | 2. srpna 2018 v 21:17 | Reagovat

Táto poviedka je pre mňa skutočnou srdcovkou, opäť sa mi to potvrdilo.
Som zvedavá na ďalšiu časť, tajne dúfam, že pre ňu ešte dakto zahlasuje, aby bola čoskoro. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama