7. I´m sorry

14. června 2018 v 16:01 | Jenn |  I never believed

Pro Kris, Karin a Michelle ILY


Myslím, že jsem právě ztratil důvod svého života. Ta kytka dokazovala, že je opravdový konec. Nevrátí se. A ani se nikdy nesplní moje představy o budoucím životě po jeho boku. Každý den mě jeho ztráta bolí čím dál víc. Už ho totiž nikdy neuvidím s tím rozkošným úsměvem, vždy když mi dává tuhle kytici.

Pozoruji jak Lilie ve váze, pomalu uvadají nebo spíš umírají. I když se o ně starám, vím, že je to zbytečné. Stejně dřív nebo později uvadnou. A já ztratím poslední dárek, který mi dal. To není fér. Nakonec všechno jednou skončí.

"Jak se cítíš?" Ve dveřích stál Parrish. S tím stále neutrálním výrazem, kterým mě vždy obdaruje. Někdy bych si přál, aby se na mě smál. Ale pořád je lepší neutrálnost než lítost. Pokaždé kamkoliv jdu, každý se tváří lítostivě. Stěží si nedokážu vybavit jiný pohled než lítost. Jak se mám přes to všechno přenést, když mi nikdo nedokazuje, že to bude v pořádku jednoho dne.

"Už to bylo lepší, ale i horší. Ve skutečnosti nevím, co cítím. Nevím, jestli je to smutek, hněv, radost, bolest nebo všechno dohromady. Cítím se tak prázdně. Nevím, co mám dělat. Jakoby všechno ochablo. " Znovu jsem zaměřil svoji pozornost na květiny. Přeju si, aby se mi všechno vrátilo. Aby se mi vrátila radost ze života, smysl pro humor, Lydia, Scott, Liam, Kira , Derek, táta, máma, Isaac.

"To byly oblíbené květiny mé matky. Měla z nich udělanou svatební kytici. Nikdy mi žádná květina nepřipadala, tak krásná. Milovala vůni Lilií, taky po nich pořád voněla. Vždy když ji cítím, je to, jako by tu byla se mnou. Připomíná mi to dobu, kdy mě každý večer, přišla uložit do postele. Vyprávěla pohádku nebo zpívala ukolébavku. A vždy když jsem usnul, mi dala pusu na čelo. Před svou smrtí mi šeptala, že se těší na to, až se probudím a ona na mě bude čekat, abychom mohli být spolu. Tehdy jsem moc nechápal, proč mi to říkala. Až potom, co umřela, jsem si uvědomil, že to celou dobu věděla, umírala." Ani nevím, proč jsem mu to řekl. Důležitější, ale pro mě bylo, že si ke mně přisedl, dal mi ruku kolem boku, a když jsem se na něj otočil, neměl lítostivý pohled.

"To je mi moc líto." Ale stejně v jeho tváři nebyla ani známka lítosti. Doufal jsem, že to jen předstírá. I když lítost nenávidím, od určitých lidí ji vyhledávám. U lidí, kteří jsou mi blízcí.

"Co vůbec tady děláš? Nebudeš mít problémy? Připadá mi to jako bys každou volnou chvíli byl se mnou."

"Rád bych řekl, že to dělám ve svém volném čase, ale to by byla lež. Tvůj táta mě sem vždy pošle v pracovní době, abych tě zkontroloval a uklidnil ho, že si v pořádku. "

"To ti moc důležitou práci nedává. Asi bych mu měl říct, ať tě taky vezme sebou. Musíš se nudit."

"Dal mi tu nejdůležitější práci. Jsi jeho jediný syn, jeho rodina. Nikoho jiného nemá. Kdyby se ti něco stalo, nejspíš by dopadl hůř než ty. Cítil by se teď hůř než ty. Připadalo by mu, že už nikoho nemá, takže by se vzdal svého života. Ty jsi pro něj nejdůležitější člověk na světě a to se nikdy nezmění. Protože si pro něj vším a já tě hlídám, takže mi dal tu nejdůležitější práci na světě. "Poslední, kdo mi něco takového řekl, byl Scott, který ale nemyslel tátu, ale Isaaca.
Začínám si myslet, že můj život se dělí na dvě části. Na život s Isaacem a bez něj. Ať se snažím sebevíc, vždy se vrátím k němu.

Flashback:

Isaac Pov
"Dereku, jak získáš kontrolu, nad úplnkěm?" Nikdy mi o tom moc neřekl. Jenže teď potřebuji odpovědi. Proč jsem cítil bolest, když jsem se Stilese málem zabil? Proč jsem se zastavil? Jak jsem získal svoji kontrolu? Co by se stalo, kdybych se neovládl?

"Musíš najít svoji kotvu. Něco nebo spíš někdo kdo tě uklidní. Většinou se ti to stane, aby ochránil svého druha."

"Druha?"

"U lidí se to nazývá pravá láska. Člověk, na kterém ti záleží. Kvůli kterému, pokud je to potřeba, tě klidně tvůj vnitřní vlk donutí obětovat. "

"Řekl si, že to nemusí být člověk. Takže to může být i věc, místo?" Podíval se na mě pobaveně, takže je v tom něco víc. Nemůže to být přeci tak lehké, stejně jako můj život.

"Ne, ty ostatní věci jsou s tou osobou spjaté. Díky nim můžeš získat kontrolu jen proto, že cítíš z nich tu osobu." Podíval se na mě. A než jsem měl možnost přemýšlet, co řeknu, mi slova vyklouzly z úst.

"Sakra. Do hajzlu. " Slyšel jsem dobře? Kde by se tam vzala moje spřízněná duše, vždyť tam Alison nebyla. Jak se to mohlo stát? Ne. Ne. NE. TO SE PŘECI NEMOHLO STÁT. Nemůže to být Stiles.

"Isaacu? Stalo se něco? Máš kontrolu?" Napjal jsem se. Chtěl jsem utéct daleko odsud, ale Derek by si začal dělat ještě větší starosti než teď. Ale třeba je to blbost. Třeba to není Stiles, třeba možná to fakt mohla být Alison. Určitě to byla Alison. Ale jak si mohu ujistit?

"Jo mám. Ale jak mám zjistit, jestli je to ta osoba? Jak to poznám?"

"Alison není tvoje kotva Isaacu, pokud se ptáš na tohle. Už dávno bys získal kontrolu, pokud by ona byla opravdu ta pravá." Jak to může jen tak říct. Vždyť říkal, že můžou být jen věci spjaté s tou osobou. Třeba to je Alisonino neoblíbenější místo. Přeci tam chodila často trénovat s lukem. Často jsem ji tam osobně doprovázel. Pomáhal jsem jí se stopováním.

"Co když se pleteš? Jak mám tomu věřit?" Musí se plést. Musí to být Alison. Je to Alison. Vím, že je. Musí to být ona.
"Znám jeden způsob. Pokud budeš pokračovat v tom vztahu a rozhodneš se pro další krok. A tím myslím sex, tvůj vlk ti nedovolí pokračovat. Budeš cítit bolest. Bude ti připadat, že se tvoje srdce trhá na milion kousků. Když přinutíš vlka trpět, věř, že tě dokáže za to potrestat." Věděl, že je něco špatně, že se trápím. Jenže on mi nemůže lhát. Jsem jedním z jeho smečky. Jeden z mála lidí, kterému může věřit.

"Teprve potom až budeš s tou správnou osobou, budeš cítit vytí vlka uvnitř tebe. Zesílíš a ještě víc, až bude tvůj partner v nebezpečí. Nakonec ti bude připadat, že můžeš překonat všechno na světě, jen pro tu osobu. Ani nebudeš potřebovat dojít v tom vztahu daleko. Stačí jen objetí nebo polibek. Potom poznáš, že je to skutečná láska."

"Co se stane, pokud by to ta osoba necítila stejně?"

"Budeš se snažit mít s ní ten nejhlubší vztah, který můžeš mít, i kdyby to mělo být jen přátelství. Ale netvrdím, že to bude pro tebe dostatečný. Může ti to ublížit, naštvat, tak že se možná pokusíš se jí zranit, ale zastavíš se." Chvíli jsem přemýšlel, snažil se zpracovat vše, co mi dnes řekl. Mezitím on se díval z okna s ublíženým výrazem ve tváři. Nejspíš si vzpomněl na něco v minulosti.

"Dereku, kdo byla tvoje kotva?" Vím, že ho to muselo bolet, protože jsem věděl, že umřela.

" Jmenovala se Paige. Chodila do stejné školy jako já, jen o rok mladší. Chodili jsme spolu asi měsíc. Když jsme měli rande ve škole, uslyšeli jsme divný zvuk. Tak jsem se šel kouknout, co se děje. Našel jsem tam jen svého strýce a pak jsem uslyšel křik. Tak jsem se rozeběhl zpátky. Jenže když jsem tam dorazil, Paige měla prokousnutou ruku. Napadl ji alfa. Vlastně se ji pokusil přeměnit taky na vlkodlaka. Jenže někteří lidé prostě nemůžou …. nezvládnout mít v sobě vlka. A on je nakonec svojí silou roztrhává uvnitř sebe. Prosila mě, abych jí zbavil bolesti. Nechtěl jsem ji vidět trpět, tak jsem udělal to, o co mě žádala. Ukončil jsem její život. Byla mladá, silná a krásná. Byla by skvělá vlkodlačice, kdyby to přežila." Bylo mi Dereka tak moc líto. Najednou už to nebyl ten chlap, u kterého si nejste jistý, jestli vůbec něco cítí. Najednou jsem si uvědomil, že i on je zranitelný. A jestli mu láska udělala tohle, začínám se bát, co provede mě.

Stiles Pov

"Scotte, vysvětlíš mi to, co si myslel tím, že si upřímně si nejsi jistý, díky komu Isaac získal kontrolu? Protože mi to vrtá celou dobu hlavou." Scott si povzdechl a otočil se na mě, zrovna když jsme šli cestou do školy.

"Prostě si nemyslím, že je pro něj Alison ta pravá. Nemyslím si, že je Alison tím důvodem, proč se začal kontrolovat. "
" Jak si tím můžeš být tak jistý? Vždyť si říkal, že Alison s ním nemusí být, aby získal kontrolu. Vždyť to se mu mohlo stát to samé jako tobě. Alison v tom lese trénovala. Často tam byla s Isaacem, když Lydie nemohla."

" Neříkám, že si tím jsem jistý. Já jen, že jsem nikdy necítil jeho srdce, tak rychle ze strachu bít, když byl s Alison v nebezpečí. Myslím, že ani on sám si to neuvědomil, ale já to cítil. Proto si nemyslím, že je jeho kotva Alison."

"Tak kdo to podle tebe je? Lydia?" Pokud by to byla opravdu ona, už bych to asi nezvládl. Stal by se mým dalším konkurentem, který by se snažil získat její srdce. A Bohužel pro mě, si myslím, že ona by si vybrala jeho než mě.

" Nebude se ti to líbit, když ti to řeknu." Takže je to tak. Scott si myslí, že je to Lydie. Takže ho od teď nemám rád ještě víc než předtím.

"Je to Lydie, že jo?" Zavrtěl hlavou. Tak kdo? Začíná mě to štvát. Proč to musím z něj páčit zrovna, když už jsme dorazili do školy.

"Tak kdo?"

"Myslím, že si…" Zrovna, když jsem se to mohl konečně dozvědět, z druhého konce chodby jsme slyšeli hlas Alison.

"Scotte, můžeš mi prosím tě pomoct?" A Scott šel, takže já jsem zase zůstal bez odpovědi. Kdyby se to netýkalo vlkodlaků, nebo o tom kdo se líbí Isaacovy, křičel bych klidně na celou chodbu, aby mi dal odpověď.

Konec flashbacku

"Myslím, že už se můžeš vrátit zpátky na stanici. Nic mi není, takže se můžeš vrátit. Navíc mám něco naplánovaného. " Musím se vrátit k Derekovi domů. Musím zase začít žít. Musím se snažit vrátit zpět svůj život. Musím pro Isaaca.

"Takže už mě tady nechceš?" Zeptal se mě Parrish. Dokonce předstíral uražení, ale bylo snadno čitelné, že to nemyslí vážně.

" Já jen potřebuji na chvíli vypadnout. Potřebuji se setkat s mými kamarády. Potřebuji změnu." Vydali jsme se spolu ke dveřím.

"Nechceš, abych tě někam doprovodil?" Zeptal se mě, ještě než odešel. Asi se bál, abych si něco neudělal jako minule, ale o tom jsem nepřemýšlel.

"Ne to nebude nutné, ale děkuji."

"Takže sbohem"

"Sbohem." Poté co odešel, jsem za ním zavřel dveře.

pozn. Vítej zpátky Kris. Doufám, že ti nevadí, že jsem stále tady. Jsem moc ráda, že si se vrátila.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 world-for-directioners world-for-directioners | 19. června 2018 v 22:44 | Reagovat

Tohle je tak skvěle napsané, že ani nemám slov. Hltala jsem každé písmenko, jen je mi smutno z toho ponurého tónu povídky. Vhodíš tam trochu naděje a optimismu, že jo?
A neblbni, já jsem hrozně moc ráda, že jsi to se mnou takhle dlouho vydržela.💕

2 Karin Karin | 26. června 2018 v 23:14 | Reagovat

Doufám že se z toho dostane.

3 Ellight Ellight | 28. června 2018 v 16:03 | Reagovat

Ty na mě ten smutek dokážeš úplně přenést, a to myslím jenom v dobrém. :) Jsem ráda, že jste tu obě. ♥

4 Michelle Michelle | Web | 9. října 2018 v 18:40 | Reagovat

Jsem tak ráda, že zase píšeš a stejně jako u kris i u tebe doufám, že to nebylo jenom přes léto, tahle povídka je skvělá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama