If luck is on my side tonight...

13. června 2018 v 22:40 | Kris |  Muke
DĚKUJU, ELLIGHT!






Dvoupatrovým, prostorným domem s lokací v Malibu se rozezní otravný zvuk zvonku, který ještě zhorší bolest hlavy 26letého vysokého muže, momentálně s blonďatým přelivem na hlavě. Letmo zavadí pohledem o digitální hodiny, jež se nachází na malém, kulatém, dřevěném stolku ruční výroby vedle gauče. 18:07. Nikoho nečeká, pravděpodobně to bude nějaký omyl, nebo nějaká podomní služba, přesto se zvedne a zamíří k domovním dveřím.

Jaká to byla ironie! Na instagramu vyvěšuje na týdenním pořádku fotky, jak je obklopen svými nejbližšími přáteli, ale ve skutečnosti tráví tak 85% večerů sám ve svém velkém domě. Zbylé večery navštěvuje hlučné večírky s lidmi, které ani tak moc osobně nezná a kteří zase neznají jeho hluboko skrytou osobnost, nebo přespává u mamky a chlácholí se teplem rodinného krbu.

Když se nachází kousek ode dveří, zamotá se mu hlava a on se musí podepřít roztaženou dlaní o zeď, aby se vydýchal. Necítí se vůbec dobře. Jenom netuší, zda to má čistě psychický původ, nebo na něj i něco leze.

"Ahoj, Lukey." Michael Clifford se dvěma lahváči v pravé ruce a dvěma pytlíky Cheetos v levé. "Myslel jsem, že bysme mohli mít zase takovou bro night. Víš co, my dva, pivo, xbox. Už je to dlouho, co 'sme něco takovýho udělali naposledy," věnuje mu nejistý úsměv. Je to sakra dlouho. Luke už dávno není náctiletý a nemá potřebu o svých problémech otevřeně mluvit. Asi to má co dočinění s věkem, stárne a stává se více uzavřený.

Když si uvědomí, že tam Michael stojí déle, než je asi vhodné, lehce se oklepe. "Jo, jasně, tak pojď dál," zamumlá a ustoupí stranou, aby mohl Michael vejít a on za ním zavřít dveře.

Michael jeho dům důvěrně zná a Luke jej skoro vůbec nepřestavuje, nevyměňuje nábytek, nepřemísťuje věci, je v tomhle směru dost konzervativní. Ví, že je to ta nejdražší investice, kterou kdy Luke provedl. A protože se zde vyzná, ví taky, že musí projít tou dlouhou chodbou až k posledním dveřím, kde najde obývací pokoj s proskleným výhledem na velkou zahradu.

Položí jím přinesené věci na obdélníkový stůl, jemuž patří místo před gaučem, i když jej od něho dělí dobrých 50 centimetrů, a ohlédne se zpět. Luke do místnosti vchází o několik desítek vteřin později. Všímá si jeho kostrbaté chůze, mrtvolně bledého obličeje a skleněných očí.

Zneklidněn, že něco není v pořádku, se ptá: "Jsi v pohodě? Já klidně můžu jít domů, nebo to bude postelová párty."

"Jsem v pohodě," odsekne Luke a promne si znaveně čelo. Ne, i on sám cítí, že v pohodě není, ale dneska nechce být sám. Obzvlášť když k němu Michael dorazil tak spontánním způsobem, ho nebude hnát domů.

"Chceš něco k pití?" vzpomíná si na zdvořilostní etiketu, ale vyslouží si za to pouze Michaelův zmatený pohled a gestikulaci rukou směrem ke stolu.

"Přinesl jsem ty - "

"A jo vlastně." Idiot. Není to tak, že by mezi sebou měli nějak napjaté vztahy nebo spolu dlouho nemluvili. Michael dokáže lidi, kteří jsou mu nejblíže, přimět se cítit tak vřele a domácky, že jeho blízkost nechtějí opustit. A mluví spolu, jenom spolu obvykle nejsou jen sami dva a nebaví se o nikterak niterních věcech.

"Hele, jestli je to kvůli - "

"Ne, není to kvůli ní," odsekne mu znova Luka. Samozřejmě, proto tu Michael je. Z lítosti. Jenom protože Lukeovi utekla holka, kterou chtěl požádat o ruku. Aby byl upřímný, ani si není jistý, jestli ji vůbec miloval, prostě… si na ní zvyknul a byli spolu tak dlouho, že měl pocit, že bylo potřeba podniknout ten další krok. Aspoň tohle už nemusí řešit. Akorát má strach, že už není schopen nikoho milovat, že během svého života přišel o veškeré své iluze.

A pak je tu Michael, nezná nikoho jiného, kdo by rozchody nesl tak těžce jako právě Michael, a tak chápe, odkud se ta jeho starostlivost bere. "Koukni… já už to jenom nechci řešit, jo?" nabídne mu smířlivější tón hlasu.

Najednou jeho žaludek udělá přemet a hlava se mu začne motat takovým způsobem, který oslabuje jeho kolena. Už už to vypadá, že skončí na zemi, naneštěstí se za ním Michael ocitá včas, aby jej chytl za pas a zabránil tak jeho upadnutí.

"Ou, ou, ou. Pomalu, kamaráde," pronese lehce, ale do smíchu mu vůbec není. Pevně sevře jeho pas a pomůže mu zpátky na nohy. "Vezmeme to do postele, jo?"

A tak jdou tou dlouhou chodbou a potom po schodech, přičemž se v prvním patře vydají doleva, kde naštěstí ty nejbližší dveře jsou dveře od Lukeova pokoje. Jdou pomalu a ani jeden se neodvažuje promluvit. Michael celou dobu bojuje s nutkáním mu nabídnout, že ho ponese, ale jednak dostatečně nedůvěřuje vlastním svalům, a pak taky nechce, aby si to Luke vyložil, jako že je slabý.

"Opatrně," napomíná jej Michael poté, co mladší klopýtne ve svém pokoji. Jen tak. O podlahu. Pomůže mu posadit se na jeho velké posteli, která by byla extrémně velká i pro dva, přičemž se modrooký ihned přesune do ležící polohy a přikryje se přikrývkou až pod bradu.

Michael zde chvíli jen tak nečinně stojí, rozhlíží se po pokoji, kterému kromě postele dominuje i extrémně velká televize. Ačkoliv s Lukem často, hlavně když jsou opilí, kritizují současnou konzumní společnost, přesto patří k jejím členům jako téměř každý.

Myšlenky jej přivedou zpět do přítomnosti a on se skloní ke svému kamarádovi, aby mu položil ruku na čelo, jež je nezvykle horké.

"Hned se vrátím," oznámí mu s lehkým úsměvem, zatímco se Lukeovi samovolně zavírají oči. Vydá se zpět do přízemí do kuchyně, která je jako každá místnost prostorná a moderně zařízená. Nemá žádné problémy se tam vyznat, ze skříňky v její spodní polovině vytáhne velkou, bledě modrou plastovou mísu, kdyby se Lukeovi chtělo zvracet, do které hodí ještě platíčko Ibalginu a teploměr. Poté vyndá z mrazáku několik čtverečků ledu v igelitovém pytlíku, jež opatrně vysype na hadřík a zabalí, což přihodí k teploměru a práškům do mísy. Ještě mu nalije vodu z kohoutku do půl litrové sklenice, všechno popadne do rukou a vrací se zpět.

Mísu položí vedle postele, ale napřed z ní vyndá všechny věci, které spolu se sklenicí vody položí na noční stolek.

"Lukey?" vyklouzne mu z úst přezdívka a už zase se nad ním sklání. Luke rozevře své pronikavé modré oči, pousmívaje se. Na notnou chvíli se na sebe jen dívají, přičemž staršímu vysychají ústa. Vždycky pro něj měl slabost. Navíc, nějaké zkušenosti s muži už má, jenom se rozhodl nedefinovat svou sexualitu. Stejně jako Luke. Se kterým má také nějaké zkušenosti, jen tak mimochodem.

Nakonec si odkašle a podá Lukeovi teploměr, který si ho zasune do podpaží.

"Děkuju," vyhrkne modrooký poté, co si uvědomí, že mu za tohle všechno ještě vůbec nepoděkoval, a cítí tu propast, protože spolu nemluví o tom, co doopravdy myslí vážně.

Znovu se na sebe zahledí, zatímco tam Michael trapně postává. Jejich chvilku naruší bzučení teploměru.

Luke má horečku. Posadí se, aby si od svého kamaráda převzal růžový prášek a sklenici vody, kterou téměř celou vypije. Poté, co Michael navrství několik polštářů na sebe, zase ulehá, ale na jeho rukou spočívají ruce druhého mladíka déle, než je potřeba.

Michael si k němu po krátké debatě se sebou samým váhavě přisedne na okraj postele a hadříkem, v němž je ukrytý led, mu zlehka přejíždí po obličeji. Vůbec neví, jestli to dělá dobře, ale chce Lukeovi ulevit. Ten zhluboka oddechuje nahlas, oči zavřené, rty stažené do téměř nezřetelného úsměvu. Ale Michael to vidí.

Náhle si vzpomene na své dětství a odkládá hadrový kus poté, co z něj vyjme jednu kostku ledu, což donutí Lukea zprudka otevřít své korálky, a něžně ji přikládá k jeho rozpraskaným rtům, po nichž kreslí různé obrazce. "Tohle mi dělala mamka jako dítěti," uchechtne se jemně. Skoro vůbec jej led nestudí, z Lukeova těla sálá neskutečné teplo.

"Nechám tě se vyspat," prohlásí po chvíli a poloviční kostku z ledu vrací ke zbytku. Ještě krátce spočine pohledem na jeho rtech, ale ví, že nemůže. Je nemocný, po rozchodu a dezorientovaný. A Michael ho nemůže zneužít.

Modrooký sevře jednou rukou jeho zápěstí. "Ale neodcházíš úplně, že ne?" ujišťuje se starostlivě. Furt převládá to, že nechce, aby Mikey odešel. Tomu se zadrhne dech v krku, protože s tímhle nepočítal. Myslel si, že teď normálně půjde domů.

"Tak… já přespim na gauči, jo?"

Po opětovném stisknutí zápěstí a úlevném úsměvu opouští místnost.

Posadí se na gauč i s ním donesenou lahví piva, již otevřel o stůl. Zhluboka vydechne a nejraději by začal mlátit hlavou o zeď. Měl za to, že veškeré romantické city, jež choval k Lukeovi, pohřbil hodně hluboko, ale teď vyvěrají na povrch jako láva. Vlastně ani netuší, co si od tohohle všeho slibuje.

Lokne si piva a hlasitě polkne. Asi chce jen… vědět, jaké to je. Být Lukeův partner, zažít všechno, co zažili ti před ním a ještě mnohem víc. Ale je to vůbec možné?

Ze skříně, jež se nachází na chodbě, si vytáhne lehkou deku poté, co dopije své pivo, a chystá se zalehnout na gauči, když v tom uslyší obrovskou ránu z prvního patra.

"LUCASI!" zavřeští pod náhlým šokem a letí za ním nahoru.

"Lukey."


"Lukeu."

"Jsi v pohodě, Lukey?"

Křičí zoufale během své cesty, ale žádné odpovědi se mu nedostává.

S neklidnou duší otevírá dveře kamarádova pokoje, načež se mu naskytne vskutku bizardní pohled. Rozhrabaná postel, ze které přepadává přikrývka, modrooký sedící na zemi, bolestivě si mnoucí zhmožděné předloktí, mísa, kterou mu předtím přinesl kvůli případné nevolnosti, teď leží téměř před Michaelovýma nohama… byl by se býval rozesmál, kdyby situace nebyla tak vážná.

"Jsi v pohodě?" ptá se obezřetně, ladně překračuje mísu a vydává se směrem k němu.

"Jo, jenom jsem si chtěl dojít na záchod," zaskřehotá Luke v odpověď, v podbřišku cítí podivné pnutí. Zpocené dlaně zapře o podlahu, ale rozdýchat už to nemůže. Přichází to na něj ve chvíli, kdy vedle něj starší sedí na bobku, asi aby mu pomohl vstát, a on na jeho černé kalhoty začne vyprazdňovat obsah svého žaludku.

Michael nejdříve ztuhne, než jeho mozku dojde, co se doopravdy děje, pak se mu podaří překonat částečný odpor k zvracejícímu člověku a přidrží jednu ruku na jeho blonďatých vlasech.

"Pomalu," upozorní jej znaveně a vlastně ani neví, proč to říká. Druhou rukou jej něžně hladí po lopatkách, vyčkávaje, až skončí.

Když Luke vzhlédne, v očích jej tlačí slzy, cítí se neskutečně provinile. "Promiň. Hrozně moc se - "

"To nech bejt," mávne nad tím Michael rukou s ležérním úsměvem a pokusí se co nejvhodněji vstát, aby nenadělal ještě větší nepořádek, což se samozřejmě nepodaří. "Já… já si tohle sundám," upozorní jej, přičemž v následující chvíli provede přesně to, co avizoval.

Luke nervózně polkne při pohledu na něj jenom ve spodním prádle a delším tričku, které zakrývá jeho rozkrok. Je tak zatraceně krásný.

Michael si jeho pohledů vůbec nevšímá, v hlavě mu rotuje vír myšlenek, o co se má postarat dřív, o kamaráda, nebo ten nepořádek? "Ukaž, pomůžu ti." Rozhodne se pro první možnost, zatímco k němu znovu ohýbá svá záda, jednu ruku obmotává okolo jeho pasu, druhou okolo stehen a překvapivě pro něj jej jen s menším zaváháním hravě zvedá.

Jejich oči spočinou v úzkém kontaktu a Michael se v nich celkem dobrovolně ztrácí, přičemž to nevypadá, že by měl brzy najít cestu zpět. Jeho ruce zůstávají připevněné k Lukeově tělu i dlouho poté, co je mladší bezpečně usazen na své posteli.

Až když zelenookému sklouzne pohled k jeho rtům, navrací se z toho transu do reality, protože si všímá stop po Lukeově předchozí činnosti. "Počkej, máš tady…" A v Lukeovi hrkne, protože se samozřejmě v této situaci musí ztrapnit a vypadat jako idiot.

Čeká, až Michael znechuceně uteče, neboť on sám se cítí dost odporně, ale ten si neočekávaně začne přetahovat tričko přes hlavu, jehož bleděmodrý lem poté přidrží u jeho rtů, stírající pozůstatky Lukeova incidentu. Modrooký na něj jen ohromeně civí.

"Ukaž," se zájmem si znovu prohlédne blonďákova ústa a bradu, "už je to všechno v pohodě," věnuje mu zářivý úsměv a vlastně se ani necítí špatně. Ne, že by byl exhibicionista, ale díky jejich dlouholetému přátelství se zrovna před ním nestydí.

"Potřebuješ ještě něco?" chce vědět a Luke třikrát zmateně zamrká.

"Ne," vydechne přerývavě, odolávaje nutkání praštit se za celou situaci plnou silou do čela.

"Tak… já to tady poklidim," rozhoduje se spontánně, "a ty běž spát. Potřebuješ spánek." Paralyzovaného Lukea přikryje a ještě zlehka stiskne jeho zápěstí.

Posbírá své oblečení, opatrně, aby nenadělal ještě více nepořádku nebo se sám nezamazal, a vydá se k jedněm ze dvou dveří napravo, které vedou do koupelny. Záhy si ale uvědomí, že má na sobě furt jen ty high end boxerky, a tak se otočí zpět na Lukea, který rychle ucukne pohledem, neboť je přistižen při činu, jak na něj zírá.

"Půjčím si nějaký tvoje tepláky, neva?" houkne na něj a modrooký se nezmůže na nic jiného než na prosté přikývnutí.

Napustí do vany tolik vody, aby v ní mohl odmočit svoje oblečení. Poté se vrátí do pokoje a projde druhými dveřmi do Lukeovy obrovské šatny, kde ze šuplíku vytáhne přiléhavé černé tepláky. Jsou mu sice trochu větší, není tak vysoký jako blonďatý, ale postačí. Následuje další cesta do koupelny, kde popadne hadr, který namočí a vyčistí s ním zasažený koberec.

"Proč ještě nespíš?" ptá se překvapeně, když nakonec znovu dojde k jeho posteli a zjišťuje, že jej Luke celou dobu sleduje. Předtím se snažil jeho přítomnost vytěsnit z hlavy, ale teď?

Luke křečovitě zavře oči, dodávaje si odvahy pro učinění zásadového kroku. Odsune se blíže ke středu postele a poklepe rukou na nově uvolněné místo. "Půjdeš ke mně?"

A zní tak odevzdaně, bezbranně a zlomeně, že Michael nemůže říct ne, a tak se škrábe za ním. Jakmile leží, na jeho nahé hrudi se objeví blonďatá hlava a…

Luke jej líbá.

Obdařuje jeho hruď polibky, pomalu postupuje vzhůru ke krku, až se nakonec uhnízdí na jeho rtech. Pro Michaela je hrozně jednoduché polibky oplácet, nechat si jemně vsunout jazyk do dutiny ústní či svým jazykem mapovat jeho rty. Jednak je na jejich blízkost zvyklý, druhak se nelíbají poprvé a pak taky… tohle hrozně moc chce, že je schopen naprosto ignorovat fakt, že během jejich líbání z něj cítí pachuť jeho nehody.

Jenomže poté mu dojde, za jakých okolností k tomuhle všemu dochází, a musí se odtáhnout.

"Proč?" ptá se Luke okamžitě ublíženým tónem. "Já chci být milován. A vím, že ty ke mně něco cítíš, nesnaž se mi prosím namluvit opak," vyhrkne s velkou dávkou patosu a chce se na něj znovu vrhnout, přičemž ho zastavuje Michaelova ruka zapřená o jeho hruď.

"Zadrž," nařídí mu a vydá ze sebe přidušený výdech. Nervózně se posune o pár milimetrů, tudíž je to fakt nepodstatný detail, od Lukea, jemuž tento počin stejně hodně ublíží.

"Já…" opravdu silně doufá, že se mu nezamotá jazyk, že to všechno zvládne říct tak, jak to cítí, "nepamatuju si dobu, kdy bych tě rád neměl, Lukey," přizná pomalu, ale naprosto otevřeně. "Nevím, co přesně k tobě cítím, vím jenom, že jsem k nikomu takhle silný city neměl. Ale tohle ti teď udělat nemůžu. Jsi nemocnej, máš horečku a pravděpodobně si moc neuvědomuješ, co děláš. Ale… jestli, až se ti udělá dobře, budeš mít náladu to zkusit, promluvit si o tom třeba?" navrhuje nesměle, přičemž mu to nesmírně ztěžuje Lukeův nečitelný výraz. "Budu moc rád, když mi dáš tu šanci," řekne jen, protože už neví, co dál by měl říct.

Luke je dlouhou dobu zticha, dívá se na své prsty s hlubokou vráskou na čele. Budu mít štěstí, když mě tady u něj v domě vůbec nechá přespat, pomyslí si Michael zoufale.

"Takže…" odmlčí se Luke a pohlédne mu do očí, "podle tvých slov… až se uzdravim, my dva můžeme… být spolu?"

"Ano?" přitaká Michael bezmyšlenkovitě a něžně ho pohledí hřbetem ruky po tváři. Teď už se zdá být jeho mladší společník spokojenější, dokonce se mu rty samovolně roztáhnou v úsměv.

"Tak jo," souhlasí a uvelebí se na jeho hrudi, zatímco se okolo něj z každé strany obmotá jedna ruka. Najednou se ráno zdálo být tak daleko, ale oba mají jen jedno přání, aby nezměnilo nic z toho, co si teď řekli.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ellight Ellight | 14. června 2018 v 13:41 | Reagovat

Já děkuju, sweetie. ^^ Tohle mi fakt chybělo.♥
A Muke je moje slabost.

2 Karin Karin | 26. června 2018 v 23:31 | Reagovat

Moc pěkně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama