1. Always had a vision

12. července 2018 v 17:19 | Kris |  Count your fears

Vlastně se mi tenhle díl psal neskutečně dobře a po delší době jsem více méně spokojená.
Doufám, že se máte všichni krásně.♥




Londýn se pozvolna probouzel do dalšího pošmourného dne a s ním obzvlášť i jedna zapadlá, slepá ulička, která drtivé většině turistů zůstávala navždy skryta, neboť ji nikdy neobjevili. Tato ulička byla ale důležitá pro existenci skupinky bezdomovců, která měla svůj přístěnek vedle řady tvořené třemi obytnými domy, kde v těchto místech pobývali lidé, jež jen tak tak splácali měsíční nájem dohromady, po pravé straně špinavé ulice. Onen přístěnek byl ve skutečnosti kamenná nízká budova, jež zabírala místo o velikosti průměrné zahrady u rodinných domů, bez oken, jejíchž vchod byl překryt nechutnými, urousanými, látkovými závěsy s proužky. Naproti němu se v ulici vyskytovaly ještě zavřené budovy pekárny a restaurace, další dva obytné domy a popelnice. Nic víc, nic, co by přitahovalo pozornost či návštěvnost ostatních lidí.

Se svítáním dnes vstával také poměrně vysoký, snědý, vyzáblý mladík, který ze sebe shodil lehkou přikrývku, která byla zamazaná a příšerně páchla. Opatrně se prokličkoval kolem dalších spících těl až ven, kde pořádně vdechl do plic čerstvý vzduch.

Paradoxně hned poté začal šmátrat v kapsách svých rozervaných černých kalhot, které kdysi dávno nezdobila ani jedna černá díra, aby nalezl, co hledal; krabičku s posledními dvěma cigaretami a zapalovač.

Jednu z nich zapálil a posadil se na chladivý obrubník u chodníku. Slastně zavřel oči, jako kdyby dosáhl nirvány, když poprvé popotáhnul, a s potěšením následně sledoval, jak mu z úst stoupal bílý obláček kouře.

Takhle chutnala svoboda. Tohle bylo všechno, co znal, již od svých 15let. V té době jej totiž jeho rodiče vyhodili z domu, neboť jim na sebe prásknul, že je homosexuál. Prásknul možná není to nejvýstižnější slovo, on se dobrovolně přiznal, neboť nechtěl žít ve lži. Jenže jejich pákistánské a muslimské hodnoty toto neunesly, však už mu rodiče hledali nevěstu, již by si v plnoletosti vzal, a tak musel rodinný kruh opustit jako psanec. Zayn s tím byl v pohodě, vážně, lhal by sice, kdyby řekl, že měl všechno, co si v životě přál, ale i takto mohl být více sám sebou než předtím s jeho rodinou.

Patou udusil nedopalek do země prohrabující si své černé, týdny nemyté vlasy.

Záhy se však polekal, jakmile uslyšel nezvyklý zvuk směrem od popelnic. Následovalo zašustění igelitu a několik měkkých, jemných kroků, jako kdyby je prováděla sama baletka. Zayn se napřímil a zaťal ruce v pěsti, ačkoliv to muselo vypadat hrozně komicky, že se taková vyzáblina chtěla prát.

"Mňau," ozvalo se pronikavé zamňoukání a hned nato se objevil i pachatel. Mladý, zrzavě-bílý kocour s jantarovýma očima. Snad první bytost, která pákistánského mladíka předčila v hubenosti.

Zayn se úlevně zasmál a uvolnil postoj těla.

"Na, čičiči, pojď sem," zabroukal, zatímco se ohnul v zádech a zaluskal prsty. Překvapivě se ta kostra obalená kůží rozeběhla k němu a začala se mu otírat o nohy.

"Hodná holka," pochválil ho v ženském rodě, neboť si nevšiml, že šlo o samce. Nejdřív ho napadlo, že si k němu na chvíli přidřepne a bude ho hladit a drbat, ale nakonec jej osvítila docela jiná myšlenka.

"Počkej tady, něco najdu a přinesu ti to," nakázal mu a ve vteřině zmizel v jejich smrdutém přístěnku. U vchodu nahmatal baterku, kterou rozžhnul, jenže ji měl tak nešťastně namířenou, že svítil Waynovi do očí.

Toho to okamžitě probudilo. "Co děláš, kokote?" zamručel muž nebezpečně blížící se čtyřicítce, avšak v jeho hlase nezněl ani kousek zloby. Zayn tu se všemi vycházel dobře a Wayne zde patřil k těm dobrákům se smutným životním osudem, poněvadž jej jeho chamtivá, nyní už naštěstí bývalá, žena okradla o všechno - nakonec i o střechu nad hlavou.

"Tiše, probudíš ostatní," napomenul jej Zayn s tlumeným smíchem a vydal se do zadního pravého rohu, kde skladovali jídlo v nefunkční ledničce, neboť samozřejmě nedisponovali elektřinou.

Nakonec z ní vyndal několik dní prošlé kuřecí maso. Ostatně stejně z toho v ní moc nezbylo.

Kocour, jako kdyby mu skutečně rozuměl, tam na něj doopravdy čekal. Jakmile Zayna zaregistroval, přiběhl k němu a začal se mu lísat o nohy, což doprovodil kňučivým mňoukáním.

"Já vim, já vim, máš hlad," ujišťoval jej, zatímco se vracel ke svému místu na obrubníku, kam se také posadil, a rozkročil nohy, aby vytvořil místo pro kocoura. Odloupl plastové víko od dózy ze stejného materiálu a do nosu ho udeřil nelibý zápach.

"No, není to nic moc, já vim," zasmál se suše. Opatrně mu trhal maso na menší kousky, tu a tam jej pohladil po hřbetě, přičemž sledoval, jak kocour hltal. "Snad tě to nezabije."

Přestože sám téměř nic neměl, nevadilo mu se i o to málo rozdělit s tímto tvorem. Zvířata měl raději než lidi.

Po jídle se mu kocour spokojeně stočil u nohou do klubka, a tak Zayn vytáhl poslední cigaretu. Koutkem oka zaznamenal nepatrný pohyb na levém konci ulice.

A skutečně, vysoká, štíhlá, mužská postava si to mířila směrem k nim nejistým, ale elegantním krokem. Byl krásný, toho si Zayn všiml jako prvního faktu, ale také patřil do jiné ligy než on. Černé kalhoty, boty a modro-bílá košile se svislými pruhy se možná nezdály až tak drahé, ale high endová taška a sluneční brýle, které měl zastrčené za límečkem košile, napovídaly, že pod celým výsledným lookem se protočila peněženka.

Hlavou nejistě kroutil, rozhlížel se po celém otevřeném prostoru, jako kdyby někoho hledal, přičemž o Zayna moc pohledem nezavadil. Zastavil se před nejbližším obytným domem, zkontroloval jeho číslo popisné, zase trochu poodstoupil, aby se zadíval na čísla i zbylých dvou, načež konečně vzal přítomnost druhého mladíka v potaz, který dosud jen obdivoval štíhlé, přesto velmi přitažlivé nohy mladého muže, jemuž hnědé kudrliny vlály do všech světových stran díky lehkému větru.

"Očividně jsem tu špatně," oznámil Zaynovi, neboť měl nutkání podat mu vysvětlení, když ho tak lačně pozoroval. Stále stál na místě a blahosklonně po snědém mladíkovi přejížděl očima.

"Očividně," odvětil černovlasý s nezájmem, zatímco popotáhnul z cigarety. Jasně že mu jeho štěstí zařídilo, že měl teď co dočinění se snobem té nejvyšší jakosti.

"Ale když už tu seš, nemáš cígo?" rozhodl se ho ale trochu popíchnout a tohle mu přišlo vhod, poněvadž právě skončil se svou druhou cigaretou dne.

Druhého muže to lehce znervóznělo, ale nechtěl na sobě nechat nic znát. "Copak, nemáš na vlastní?" dobíral si jej, avšak jeho hlasu chyběla patřičná lehkost, aby to mohlo být pokládáno za humor.

"No, vlastně nemám," připustil Zayn upřímně, přičemž těžce skrýval své natěšení, co to s kudrnatým mladíkem udělá. Lidé neradi přiznávají, že si něco nemůžou dovolit, a když to někomu přiznají, ti druzí cítí osten špatného pocitu, jakmile odmítnou pomoct.

Harry, jak se druhý mladík jmenoval, nervózně polknul, ale Zaynova taktika charity udělala své. Štíhlými prsty zalovil ve své pánské kabelce a vylovil krabičku cigaret, ze které jednu vyndal. S ní předstoupil před Zayna, aby mu ji daroval, ale jakmile prsty mladíka z muslimské rodiny sevřely její druhý konec, ucukl. Hodně se taky snažil nedat najevo, že zrovna dobře nevoněl.

"Copak, bojíš se, že mám blechy?" tlemil se mu Zayn zlomyslně, spokojeně třímal cigaretu mezi ukazováčkem a prostředníčkem. "Blechy nemám, to tě zklamu. Jenom svrab."

Harry se cítil popuzeně, protože od Zayna nepřicházel žádný vděk, jen výsměch. "Sem už fakt nepáchnu," zavrčel nepříjemně, otočil se a v mžiku byl pryč.


Zayn se stále usmíval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellight Ellight | 15. července 2018 v 16:54 | Reagovat

Zayn je sympaťák. :D
Těším se na další. ♥

2 Karin Karin | 20. července 2018 v 20:15 | Reagovat

Zayn pohodář jsem zvědavá co na takovém místě dělal Harry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama